Hláďa.../povídka/

Měla krušný den. Zase musí jet stopem. Ale příští týden jsou praxe a ona si vybrala opravdu zajímavé místo: vychovatelka v Havlíčkobrodském ústavu. Stejně se tam vždycky jakožto rodačka chtěla podívat.

Walkmana má naplno, zní jí z toho song Spaceman. Nemyslete si, Hláďa je drsňačka už od pohledu: poslouchá punk a rave, taky Marlina Mansona a Prodigy, loni měla několik měsíců na peďáku modré číro a na nohou nosí jedině Martensky. Ale o humanitě, o humanitě toho ví zatraceně hodně, ví co je to lidská důstojnost. Ve škole se na to bere zvláštní důraz, projíždí právě rokem 1999.

U krajnice jí přibrzdilo auto. Nejprve si ho co nejpozorněji zvenku prohlédla, pán se jevil v pořádku, vlasy měl, tričko, byla ve střehu, protože minulý týden, minulý týden měla otřesnou zkušenost: V autě plném slunce již na první pohled bylo znatelně růžovo. Nejprve uviděla plešatého pána, potom si pomyslela: no je wedro, tak nemá nátělník ale když se už už chystala usednout, zjistila, že maník je celý nahý!

Zpanikařila, zařvala a vyskočila z auta, jako kdyby si sedla na křeslo s akumpresurními  jehličkami. Tohle nedávala! 

Na praxi přišla celá nesvá a byla zvědavá, dali ji ale jenom do první sekce k lehčím případům. Proto když viděla, jak se sestry chovají, nebyla ve své kůži. Taky doma zrovna četla Franze Kafku Proměnu jakožto školní četbu a tohle bylo taky dobré psycho. Hláďu psycho dost zajímalo, někdy až moc..

"Opravdu Eda Kriseová ze mě nebude, takový Křížový kočí je ovšem skvělá četba, za sosáče byly ústavy rájem pro psychopaty ve vedoucích funkcích. Ne nadarmo Forman zfilmoval Přelet nad kukaččím hnízdem, určitě přitom myslel na některý český ústav, třeba i klidně na ten náš..." pomyslela si punkerka diagnosticky a vyndala si z úst žvýkačku. Minulý týden měla finance, a tak jela vlakem, cestou ovšem šlápla na psí exkrement a z vlaku ji málem vyhodili, no zkuste vyďoubat z Martensky a jejího vzorku cokoliv mazlavého. A ten odér!

Hláďa se v pondělí zastala chovanky, kterou nešetrně vyvlekla jedna z vedoucích  z pokoje a snažila se ji skotskými střiky přivézt k rozumu. Vychovatelka zuřila, že jí ničí autoritu a beze slova Hláďu také postříkala plnou náloží, proudem ledové bodavé sprchy. 

"Tohle nedávám, tohle nedávám..!" Vyjekla a utíkala se převlékat. 

Už při pouhém zaregistrování své praxe pocítila juniorka, že tam je jaksi navíc, připadala si jakožto nechtěná sonda do útrob léčebny psychických vad.

Hláďa se ovšem nedala vyprovokovat či zastrašit, i když některé náznaky tu byly... Schovaná svačina, náhle nedobytná skříňka na obuv, ovšem, nelekla se a dál se příležitostně zastávala těch ubohých chovanek.

Jedna z vedoucích ji poslala pro tiskopis, který byl ve vypolstrované místnosti, Hládiných sedmnáct let nějak dráždilo tyto starší ženy a její nonkonformní chování vzbuzovalo velkou nevoli. 

Najednou se za ní zavřely dveře! 

Hláďa se ocitla docela sama ve vypolstrované místnosti. Uvědomila si, že je zde sama bez možnosti úniku. Po deseti minutách čekání, zda si na ni nebo na vytoužený tiskopis někdo vzpomene či nevzpomene si uvědomila, že má hlad.

Zkoušela zařvat, bušit do pružných stěn, ale marně. Zvuk byl utlumen polstrováním a jakýkoliv rámus byl tudíž marný, zbytečný.

Připadala si jako brouk z Proměny od Franze, měla na sobě černé oblečení a tetování, propadla v ten moment malichernosti, propadla zoufalství. Promění se v pavouka? Místnost se nepříjemně zvětšovala, ona nemohla téměř dýchat. Začala plakat a stulila se do klubíčka. 

Celé dvě hodiny se vůbec nic nedělo, ani žádný náznak pohybu či nějaké změny. Byla zde i kamera? Tato možnost nedávala pokoj ubohé dívce. Když po dvou hodinách a dvaceti minutách se milostivě otevřely dveře, úšklebek ve tváři vedoucí dával znát, že tato situace nebyla veskrze náhodná.

Deset let po sametu měla náhle pocit, že socialistické praktiky jak odrovnat nepohodlné občany nezemřely spolu s diktaturou...

Hládin posudek nebyl zrovna nejlepší, ale když srovnala dobrozdání s ostatními, zjistila, že mnohde byly výsledky praxe také v hloubce tristních osmdesátek... 

Uvědomila si, jak málo stačí sklouznout k tomu, být prohlášen za blázna, že blázny a doktory a jiné civilisty lze snadno zaměňovatˇ... 

 

Autor: Dita Jarošová | pátek 6.8.2021 17:29 | karma článku: 9,18 | přečteno: 271x
  • Další články autora

Dita Jarošová

Hra o jídlo /povídka/

16.5.2024 v 14:40 | Karma: 6,57

Dita Jarošová

Mámagraf /fejeton

6.4.2024 v 20:12 | Karma: 11,25

Dita Jarošová

Burešův Maelström ?

27.3.2024 v 9:50 | Karma: 13,72

Dita Jarošová

Archa panenek...

2.3.2024 v 13:40 | Karma: 14,12