Místnost pronikavě voněla po hřebíčku, nevěděla popravdě co čekat. Paní domácí pátého patra, chobotnice by byla bývala byla ze třetího. Nestandartní, páté patro činžáku je jen o neznámém prostoru, do něhož tě vženou, jinak by byl
na místě obávaný scénář číslo dvě a na řadě prý nedůstojnost sama....
Přesto si oddechla, když dorazila na místo určení moravských služebníků moci, v místnosti byla jinak sama. Představila se ta osoba jako jejich odbornice.
Zkoušela hranice jejího osobního prostoru, nejprve zprava, posléze zleva. V levém posedu bránila kabelka. "Nemusíte se podepisovat..." Ozřejmila ji její velice omezené možnosti a skutečnou situaci po doplnění výsledků. Její podpis byl tedy ustanoven jako zbytečný, snad si ho doplní posléze sami a jinam, zajímavé. Rychle ty testy podepsala. A postavení subjektu po namáhavé půlhodině piškvorčí práce.
Rorschach, snad dostupný zase jiné kastě těchto služebnic, tu kdovíproč chyběl. Paní obecná, tak, jak už to bývá, měla unylý hlas, vlas a v místnosti nebylo čeho se chytit, snad několika kamenů a knížek v jednotném designu, takových těch, které se nečtou, jen jsou uvězněny za sklem jakožto suvenýr očím trpících soudních obětí, že existuje jiný a lepší svět, svět za sklem, bez chuti a pachu, potu a slz, jakési skleníkové sudetské citové vakuum.
Pachatel jakoby neexistoval, ztratil se najednou a nebyl, středem zájmu se stala jako hlavní přítěž obět, protože pachatel páchal již jinde, nezabil, nepřizabil, je dokonce možné, že ani jako takový nebyl, snad dokonce jako takový vůbec neexistoval ! Určitě matky samoživitelky často a s gustem rády vymýšlejí pomyslné zahraniční pachatele, které je mlátí, vězní a okrádají. To, co zbylo, překáželo, otravovalo, bylo nadbytečno, nebetyčně navíc. Bylo záhodno to ututlat, umenšit, zbezvýznamnit, uzemnit, ostrouhat, zvěcnit, urychlit, zacyklit. Orazítkovat. Dobít. "Dobijem ťa ako sirotu!", Znělo jí ještě stále někdy v uších.
Z oběti se postupně stal subjekt zkoumání, nepohodlný činitel, terč a stěžovatel, odrzlý zřejmě zoufalý bezvýznamec, snížený již vstupní otázkou, zda přijel vůbec namísto sám svým autem. Delikt byl ovšem mezinárodní a bylo třeba to nějak jaksepatří urovnat
Osoba pokračovala rodinnou anamnézou, věděla sama od sebe, podobně jako věštkyně Sibilla, čím jsou její rodiče, věděla, ač z jiného okresu, že na školu se dostala na druhý pokus. Věděla, kam cílit.
Profesor z hlavní metropole východních sousedů na Dunaji jí prozradil to, co však sama věděla už dávno: Ona sama toho ví paradoxně o osobě pachatele nejvíc, což každým dnem narůstalo a bobtnalo spolu s tím, jak ji oslovovaly další a další oběti a svědkové událostí.
Jedno jméno sezení bylo TABU, všimla si toho hned totiž, jak vyslovila jméno bytosti, zapisující sebou trhla, nebo štronzla a ihned změnila téma, zpravidla položila novou otázku. Bytost ve spisech vůbec neexistovala, byla koneckonců zároveň jejich odborná kolegyně.
Bylo to všechno jen otázkou času, jaký je limit, onen písek v přesýpacích hodinách, který se nemilosrdně bezohledně a bezostyšně sypal dál... Mezinárodní aféra, bodejt´, vědí to už i v Polsku.
Její nejpravděpodobnější diagnostika vypadala na nepodnětné prostředí, asi také na jiné kulturní prostředí, snad jí vyhotovili i rodokmeny do pěti kolen, na pochybení aparátu let devadesátých, že jí dovolil studovat, dále na povolání a zájmy, které jí dle jejich měřítek nepřísluší... Uvědomila si, že hloubková kontrola její knihovny skutečně proběhla. Nechat si posílat celé léto knihy seznamu vybraných disidentů bylo jak si tehdy myslela, vážně dobrým nápadem!
Vlídné snad jen ty sluneční paprsky, jež osvětlovaly a zahřívaly profesionální odstup od té údajné oběti, byly nakonec zkorektněny žaluziemi, aby arci zefektivnily účel plenty, což naprosto splňovalo velké akvárium, jenž mělo navodit nekomplikované prostředí jakési čistoty a nevyhnutelnosti...
Tento bytový seminář byl z cyklu poslání do patřičných mezí či vyvolání pocitu viny za zbytečné burcování důležitých úřadů a byl opravdu životně nezbytný, kdyby byl totiž v předepsaném čase neproběhl, čekal by ji povinně druhý možný scénář, který jí byl z jihu Moravy do Krkonoš v rychlosti nervozně autoritativně sdělen do sluchátka poprvé ráno a zopakován doslovně zkraje odpoledne a to," že mařiti čas odborníků by pro ni znamenal policejní eskortu, která by za nedůstojných podmínek jala by se ji násilně odvážet..." Obětˇ, která si dovolila psát na slovenské ministerstvo vnitra! Odvážet do tohoto soukromého příbytku v pátém patře ve městě vzdáleném šedesátpět kilometrů od jejího trvalého bydliště, kde rybka rybku mine. Dovolená je vám někdy zvláštní, nestandartní věc!
Bez duchovní útěchy, laciná to náhražka váženého úřadu. Během přestávky jí bylo doporučeno jít se občerstvit buďto do restaurace na pravé straně ulice anebo do baru nacházejícího se u plaveckého bazénu. Nevyužila žádnou z nabízených alternativ. Šla intuitivně rovnou cestou k rockovému klubu Ponorka, aby zjistila, co nyní hrají. Vzpomněla si na dávné nahrávání dema jejich rockové kapely před dlouhým časem. Neměla však chut´ jíst. Byla si jista, že osoba oknem sleduje její výběr občerstvovací stanice.
Přitom páté patro bez výtahu v činžáku je opravdové terno, připočtěme si ovšem, že jdete sám nejistě a po cizí chodbě ve vzdáleném málo známém městě potkáte náhodou delegaci čtyř lidí v saku, kteří jdou přesně na desátou hodinu ranní náhodou do soukromého bytu bytu pod vámi a zvědavě si vás prohlížejí. Nevíte přitom, kdo všechno čeká v bytě nahoře, kdo nečekán ještě přijde, zda a kde jsou přítomny odposlechy, zda a řeknu to nepokrytě, nevypadnete náhodou z okna. Jistá byla pouze přislíbená zítřejší policejní eskorta... Údajný pachatel, který spáchal mnohé zlo na ženách v sousedním státě byl u nich chráněn a dokonce, jak si uvědomila, z nějakého skrytého důvodu i hájen...
Na konci pětihodinové koncentrace kdosi zazvonil a vešel skrytě do vedlejší místnosti, snad jen další člen domácnosti, kdo-ví. Osoba ji zkoušela z místopisů, které jí ona sama nabídla, zapsala si však z rozhovoru pouze její poslední asociaci, při které se ušklíbla a kterou by osobě přiblížila jedno odporné zaměstnání a jednu nevalně proslulou destinaci. Osoba věděla sama o sobě některé detaily z jejího života, divila se, policii je však nikdy neřekla. Detaily znala pouze bytost, která u ní doma před časem v rámci přátelské návštěvy vykonávala týden ve skutečnosti inventarizaci knihovny, kterou zastřela koupí většího množství alkoholu nově nasazenému domácímu. Další podrobnosti věděla bytost z jejích důležitých tiskopisů, zajímaly ji detaily typu studijní výsledky, nástup na studium, hlavně případné neúspěchy, s tím mohla bytost pak nadále korespondovat a osoba pracovat a směle psycho-logicky rozvíjet. Doma ji pak čekalo opět několik zajímavých zpráv ze Slovenska...
