Petice mají vždy nejrůznější charakter, vždy o něco většinou slušně žádají nebo se o něco ve vší počestnosti zasazují. Každý, kdo je vytvořil, cítil, že stávající situace se neodehrává právě nejideálněji jak by logicky mohla.
A tu je potřeba zakročit, zasáhnout,upozornit a vypíchnout na nejožehavější místo. Folklór petic má u nás tudíž pevně vybudovanou tradici.
Zkrátka aktivní jedinec, jež nehodlá usnout na vavřínech spokojenosti, ale má nejrůznější nutkání stávající, mnohdy neutěšenou situaci vylepšit, se může stát autorem takového dokumentu. Člověk se ve svém životě setká až brodí s nespočtem tiskopisů, jež musí podepsat a jsou to lehčí nebo závažnější důvody, které ho nutí k podpisu. Kolik jen "autogramů" člověk rozdá v žákovských knížkách svých potomků?
Jistě, člověk by měl rozmýšlet, zda, kdy a jak se podepíše a jestli svým podpisem stvrdí to či ono. Jsou nakonec i jiné archy, třeba pěkný příklad máme v pohádce "S čerty nejsou žerty", kde je názorně ukázáno, jakým způsobem se možná získávali noví branci. Snad tímto způsobem občas získávali podpisy u těch osob, tedy u bezpečnosti státní, které na tuto skutečnost, zřejmě ne vlastním vlivem promilí, pozapomněli. Stejně oni rozrušení až vystrašení podpisem mají určitě v podvědomí Chartu 77, na kterou by bylo právě záhodno v dnešní době navázat, Havel sám na tuto možnost upozornil.
Občas tak člověk takový důležitý podpis nepodškrábne perem, natož krví. Znám oběžníky vodovodní, k logickému umístění přechodu pro chodce naproti průchodu, orodující za městskou zeleň a proti kácení, zkrátka samé potřebné a důležité.
Záslužnou peticí je dle mého mínění i petice Milion chvilek pro demokracii, kterou vymysleli studenti, mladí dospělí lidé. Kdo jiný než oni prošli právě školními osnovami s dějepravou a občanskou výchovou, takže mají vše z první ruky a mohou tedy dnešek srovnávat s jinými historickými údobími?
Zřejmě cítí a ne náhodou, že by se mohlo lecos zopakovat.
Při sběru podpisů mi jedna skupina občanů plaše sdělovala, že má děti, kdo nemá? Další měli naopak přestárlé rodiče a chtějí je umístit, už jsou v pořadníku. Obvyklý socialistický strach, který nám sebere výhody tu ochromil mračna lidí. Přitom taková blbost, že? Jeden podpis!
Vzorek občanstva pak o petici a akcích neslyšel nic, jelikož makají. Za podpis ale přece v demokratickém státním zřízení nemůže být člověk stíhán! Máme tedy demokracii? Nemáme? Máme? Nemáme? Dětem jdou pak i tímto příkladem, jakož i svou případnou vlastní ustrašeností, kterou vydávají za předčasnou ostražitost, zvyšují tím napětí a dopouštějí se alibistického chování.
Studenty podpořím, nakonec jejich vrstevníci jako Palach a Zajíc nejsou dnes opomíjeni pro svůj mladý věk! Myslím, že by se strach neměl zúročovat per quartale, salto mortale...
