Nastává nám čas oranžových dýní, dušiček a jiných tajemných potvůrek. Halloween slavíme zkrátka s nadšením, s nímž nás obchodní řetězce chystají dlouhou dobu napřed. Tak jako omyl někde letos nabízeli v regálech svíce školákům...
Tudíž strašeni jsme již od léta pomůckami zavánějícími školou, pak vprostřed léta dušičkami a Vánocemi se straší již od časného září. V pořádku, neberme radost dětem, hrozně rády se straší a lekají...Jako dítě jsem věřila v zázračnou moc semínek z dýní a spolu s mrkví plnými hrstmi jsem je zobala, to abych, zásobena zinkem, nemusela nosit dioptrické brýle. Toho by se ovšem dalo využít při hledání ztraceného tiskopisu pána s perutˇkami...
Tento čas nám rozhodně přináší spoustu všemožných receptů na tykvové hody, stačí zapátrat a zaserfovat sítí, nabídka nás zaskočí přepestrá. Dýně pečená, pražená, smažená, vařená...
To mi připomíná, jak jsme na privátě uspořádali smuteční hostinu se vším všudy za umučenou duši Růženy M., která byla rodačkou z Litomyšle a nebyla jaksepatří pohřbena. Zemrela ve středověku strašlivou smrtí a my na událost pozvali celou naši třídu. Přišla pouhá hrstka statečných.
Byla souzena při procesech s čarodějnicemi a nám se, jak už to tak u studenstva bývá, zželelo té velké duše, která byla jistě nevinna. Příliš pochopení jsme ovšem nezískali, nejméně pak od paní bytné, která naše žalozpěvy nebyla ochotna snášet, až nakonec jsme otevřely z nouze okno, tou dobou probíhal právě na blízkém hřbitově pohřeb a jeho trumpety zněly dostatečně unyle.
Mnozí spoluobčané nemají rádi velké duchy a propadají stádnosti, což se projevuje tím, že jsou pouhými přihlížiteli. Také nemají pražádné pochopení pro recesi. Vnitřní motivace frustrovaného stáda se zkrátka směřuje k napajedlům.
Pak ještě něco z vybrané filosofie: "Chceme-li mít odvážné a duchovní lidi, pak se jim nikdy nesmí jevit heroismus jako nezvládnutý, bezbožný a nízký."
Kdekterý hrad i hřbitov obchází nejedno strašidlo oděné do pra-podivného negližé, strašák z velkých duchů své i předchozí doby. Přeji pěkný dýní čas!
