Nehrajte mrtvé brouky! O nás a bez nás se jistě odehrávají všemožné každodnové bitvy. Zároven zbývá spousta věcí, které ovlivnit smíme, některé dokonce musíme! Snažme se přijít věcem na kloub.
A tak mi dovolte zlehka zrekapitulovat některé záležitosti. Atmosféra se nám mění před nosy, co dříve platilo, už neplatí. Znepokojuje mne pár maličkostí, a to i například mluva dnešních reportérů, kdy dávají důraz na první slabiku každého slova, což v posluchačích vzbuzuje dojem, že ona zpráva je naléhavého a bezodkladného charakteru. Bohužel, napodobují to i děti, ve snaze se zavděčit, které mají pocit, že referáty mají taktéž prezentovat jako cosi dramatického a závažného. Jeden kluk si přitom dokonce přidržoval pod nosem i knír.
Banální informace zůstanou sice banálními, avšak s příslušnou dikcí se mohou lehce jednoduše změnit v událost intergalaktické důležitosti. Zmechanizovaný jazyk nás okrádá a odlidšt´uje. Možná už zde probíhá boj "kdo z koho" člověk versus stroj.
Dle vzorce: osvobození x okupace x ? by kdosi mohl napsat, nyní je přece na řadě osvobození! Záleží však: Od čeho? Od koho? A k čemu? A hlavně: Od koho? Chceme se nechat "osvobozovat"?
V předvolebním období chodilo do e-mailů našich důchodců zaručené "Sibylino proroctví", které bylo podivuhodné v tom, jak útočilo na strach, city, životní jistoty svých čtenářů. Dalo by se nazvat: "Bratříčku, otvírej vrátka". Sibyla jakožto osobnost se nemůže mýlit přece, neznám autora oné "afirmace", celkem by mne to mohlo za jistých okolností i pobavit, ale starší lidé tomu bohužel věří, věří bezvýhradně všem natištěným slovům, byli v tom vychováni a neberou v potaz, že by se mohlo jednat o manipulativní článek. Pouhý zlomek zachyceného, nevím, kdo takto vědomě šíří strach...
"Jel jsem do Ruska jako ministr a vracím se jako vazal" Posteskl si Jan, syn TGM po diplomatické zahraniční cestě, zřejmě po té poslední, co kdy vykonal...
Přece nejsme tak úplatní, že bychom nedokázali rozeznat pravé hodnoty, kvality, poselství a indicie, ba i symboliku, abychom nepochopili, co se nám zde odehrává. Fanfrpál to zdaleka není!
Odkaz předků jsme snad zatím nezpronevěřili, těch všech, co byli za režimů pronásledováni a zabiti, snad zleva tanky nenávratně zreziví s dohledem pána, co vlastní medvědí mimiku. Máme v dohledné době velkou šanci, nepromarněme ji! Zvolme si tedy svéprávného prezidenta, který pln elánu, bude zosobňovat takové hodnoty a vlastnosti, kterých si můžeme vážit, důvěřovat jim a následovat je .
"Člověk bez tváře není hoden úcty" (Ivan Klíma, Už se blíží meče, 1990). A dodávám: člověk beze jména, vystupujme sami za sebe, svým jménem! Pro-citněte zatím ne-teční!
