"Přes most šla jsem- do lodiček vodu nabrala si. Zpátky už jsem chytřejší!" Napsala bych haiku, kdybych to bývala uměla a kdybych to nevyhodnotila jako trapas dne. Ale co bych potom psala?
A tak jsem statečně "pádlovala" až do města a těšila sama sebe, že voda nějak vsákne...
Uměle nastolená úzkost, která vede ke snaze "neudělat nějakou botu" však může až paralyzovat, vést k sociální fobii, a podobně. Také nám pak chybí jistota, nebo si to alespoň namlouváme, protože jistota není nikdy v ničem!
Ale vede nás k tomu pomyšlení: "Co si lidé pomyslí?" Tak například si můžeme myslet, že jim tím zpestříme denní shon, když vyvedeme, i když nechtěně, nějaký psí kousek. Takže se tím třeba poveselí.
"Trapčus, všude samý trapčus!" Používala hojně v období puberty spolužačka, odbarvená blodýnka Jarka. Třeba: "Holky, to je trapčus, potkala jsem Kořínka a von si mě vyfotil a holky, holky! Trapčus! Řekl: "Jarko, já tě mám dvakrát!" A tupírovala si přitom ofinu. Trapčus...
Takoví paparazziové jsou v podstatě takoví detektivové, či honiči trapčusů, co se jich netýkají. Ve skutečnosti by se to dalo označit jako jeden jejich monstrózní trapas, nebot´ zasvětit život běháním za cizími trapasy, to se mi zdá jako extrémně trapná živnost..
Doma se mnou ovšem bydlí puberťák, který bere jako mimořádný trapas i to, když si má ráno vzít na sebe bundu! Podle jeho názoru by mělo každému, kdo právě v pubertě nedlí, být trestuhodně stydno až trapně! Kritizuje a stydí se za vše a každého, snad ho to přejde.
Ale mladší děti tuhle se zájmem koukaly na "zprávičky", kde ohlašovali, zřejmě se blížíme k okurkové sezonce, jak se trapasy nevyhýbají ani prezidentům. Hlavně však těm za over the oceanem... Prostě u někoho to je šírá bohatýrská duše, jiný to má už přidělený jako trapas.
Pročež doporučuji shlédnout zase jednou Charlie Chaplina a jeho hustě za sebou jdoucí ač němé, velkolepé řady trapasů! Puberťák u toho vydržel přes dvacet minut, jelikož toužil spatřit, jak někdo paroduje Hitlera.
