"A babička mi říkala, že jsi sňatkovej podvodník!" Vybafl na nového otce Leo, hned, když si převzal vodítko chundelatého psa malamuta. Jitka to přešla a příliš nad tím nepřemýšlela.
"To, že říkala? Tá čarodejnica.... Výčet tak sprostých zahraničních slov by zaručeně zvedl ze židle nejen aminy, nejednu důležitou komisi, snoby, ale i celou čtenářskou obec. Sice by natáhl text,to je pravda pravdoucí, ale jsou na světě i horší věci, tož.
Norbert byl naštvaný půl dne nejméně. Děsně ho urazilo, co mu ten kluk, školák takový, řekl. Sice už ve vězení si psal se čtyřmi ženami najednou milostné zprávy, měl čtyři děti každé s jinou matkou na opačných rozích Slovakie. Poslední dítě se mu v Poliance narodilo před týdnem. Ale sňatkový podvodník? Taková drzost od spratka?
Ve skutečnosti si v životě ze všeho nejvíce přál být Norbert vdovcem, usiloval o tuto skutečnost poměrně dlouho. Vždy, když s další a další družkou očekával dítě, myslel na to, že se tím automaticky ožení či spíše dobře přižení. Být vdovcem bylo pro něho zkrátka terno. Anebo alespoň manželem osoby posléze nezvěstné, když mu neporodila, spravujícím ovšem celý společný majetek.
Proto si vybíral ženy slabé, domněle movité opuštěné, i emocionálně. Předstíral, že je VIP technik a otec pouze jednoho dítěte, dospělého, co studuje Sorbonnu a současně je vyhledávanou modelkou. To aby ženy viděly, jak sečtělé spermie z něho plynou... Dívka byla ovšem maturantkou úplně jinde.
Norbert beze svědků mladšímu bratrovi Lea řekl, že mu uřízne hlavu a pak ho zakope v lese.
Ve skutečnosti na své čtyři děti neplatil žádná eura nikdy. Úplně si na ně tak nějak nevzpomněl. Vdovcem se jednou málem stal na východním Slovensku. Protože ale budoucí novomanželku ihned okradl o hodnotné šperky jež odnesl do zastavárny a navíc si s předstihem, tedy příliš brzy našel za budoucí vdovu příhodnou mladší ženskou náhradu, se kterou by lítostiv překonal na jižní dovolené svou hlubokou trýzeň a bolest ze ztráty blízké osoby, sešlo už i z chystané svatby. Místo ní nastoupil ve svém rodišti, již podruhé, do basy s ostrahou. Jitka tohle všechno nevěděla, jen stále cosi matně tušila.
Byla u nich opět ta stejná návštěva. "Mamí, tedˇ už pojedeme se stlejdou za tou jeho Lucintou? Anebo až potom? Plece stlejdy Nolbelta...Jak má ta teta Lucinta světlý vlásty a doma ty mušličty... Žvatlala ta holčička s culíkem, když vycházela z jejich koupelny a tiskla si k sobě gumovou kočičku. Ptala se maminky, profesorky Justýny, což byla údajná Norbertova sestřenice. Ta se podívala oknem na Spolkovou ulici a protější klub U Fariho ve zplivané části Brna a zasyčela: "PŠŠŠT!"
Jitka lstí utekla pryč od holčičky s gumovou kočičkou, Norberta a jeho Lucinty, Justýny i od jisté smrti.
A Norbert se opět vdovcem nestal.
