Tento deník obsahuje podrobný popis z cest dvou cestovatelek Jiřky a Mařky. K cestování jsme se rozhodly dne 26.9. v Litomyšlském hostinci "Za vodou". Přiměly nás k tomu tyto neúprosné skutečnosti:
Za 1) Byl až moc pěkný den.
Za 2) Z touhy vidět daleké kraje.
Za 3) Nemáme si co říci s ostatním spolužactvem.
Za 4) Z potřeby neustrnout ve městě hudebního génia (v podstatě asi neusnout na vavřínech a rozšířit si obzory).
K cestování použijeme autostop, jelikož vesele levné je to a levně veselé. Naše hned první cesta vede do Brna, protože, když jsme tam byly minule s intrem, tak nás nahnali na operu a my neměli rozchod, přitom to tam vypadalo tak krásně!
Cesta je naplánována na středu 9.10., Mařka bude mít jako chřipku nebo virozu a já střevní potíže kvůli zabíjačce.
8. října (den před plánovaným odjezdem)
Atmosféra je již napjatá, nevíme, jaké bude počasí, ale ani to nijak podrobněji nezkoumáme. Budeme mít v tomto bodu štěstí?
K svačině jsme si připravily housky s vaječnou pomazánkou a jablka. Do batůžku si dáme: Svačinu, klíče od domu, omluvný list, nějakou tu kopějku, kapesník a málem bych zapomněla, tenhle deník a novou propisku.
Cíl cesty: Navštívit expozici mučících nástrojů na Špilberku.
9. října (Brnó)
Píšeme na lavičce již ve Svitavech, ale ráno bylo trapný. Vstaly jsme po osmé, uvařily si kafé turka a pojedly švestkový koláč, normálně by nám už ve středu nezbyl, ale když máme takhle úžasný den...
Vydali jsme se na cestu k lékařce Dobromile a tam nás čekala nemilá fronta, asi se to rozkřiklo, že v Brně mají výstavu... Nakonec ale každá voda jednou steče a my vyfásly nějaké nemoce a zároveň prostředky proti nim.
Postavily jsme se u kraje vozovky a vyčkávaly a ani jsme moc nekašlaly. Co asi dnes bude ve škole? Jistě také nějaké mučeníčko!
Když jsme se pořádně ohlédly, tak jsme zjistily, že na křižovatce za námi se vyrojili fíci, vyskákali totiž z auta. Měly jsme po legraci a pomalu pokračovaly po krajnici do kopce, kde mám strach, že nám něco zastaví, to asi sotva teda.
Nakonec jsme ale i přes to, že jsme ve středeční ráno byly zřejmě velkou atrakcí, zastavil jeden pán z Prahy. Nestačili jsme si zafixovati typ ani číslo vozu, to protože se vytvořila hustá mlha, i když to tak ráno nevypadalo.
Ve Svitavech zaskřípěly brzdy a my jsme se usadily na tuhletu lavičku přímo před řeznictvím ctihodného pana Šauera, kde mají prý ryzí játrový sýr a mimo jiné i koňský salám. Nabídka nás ale vůbec nezlákala. Ve Svitavech u řeznictví, to netušíme proč, jsme potkaly pana Mikulíka z autoškoly v Litomyšli a měly velké štěstí, že není příliš zvídavý, měly bychom mu totiž mnoho co vysvětlovat...
Opět jsme u silnice zabodovaly, Jiřka mávla a zastavil nám nějaý mladík, žel jel však pouze do Březové, nechaly jsme ho proto s nepořízenou odjet a měly trochu černé svědomí...
Dále nám zastavili údajní polští pedagogové od Baltického moře, odpustily jsme jim, že si pletli rock s technem v rádiu, cesta navíc rychle uběhla až do Brna, kde jsme ovšem musely přestat rozumět polsky a odkvačit rychle pryč.
Píše Jiřka: Po zdařilém úniku jsme přeběhy stráň a Mařka si cestou na chodník vrazila do pravé ruky trn a pak jí dlouhou dobu tekla krev.
Jedna blondýnka v šedém svetru nás coby slepce dovedla na tramvaj a jako blbískům vysvětlila, kde vystoupit, ale i tak jsme samou dychtivostí vylezly o zastávku dříve a musely se plahočit do kopce. Pak jsme opět nabraly po dotazu do kormidla správný směr a díky kolejdoucím jsme šťastné u cíle, na hradě Špilberk. Posilnily jsme se a nyní sbíráme odvahu na "Hrdelní soudnictví"...
