Ne, nedívám se na geniální komediální sitcom s Oldřichem Kaiserem, ani se nechystám zavařovat papriky, ale čelím smutným dětským očím, že totiž do obchodu nedorazily gumičky loom bands...
Třídírna, tkalcovské stavy, handlírna... Toť obraz, který člověka udivuje! Představte si kluky, největší rošťáky ve třídě, jak štrykují vesele barevné náramky. Kdyby jenom náramky! Včera upletli celé pětimetrové lano, bylo ho celé klubko.
Gumičkiáda vládne ale všude, syn již prodal několik náramků sousedce pro vnučku, někteří hoši pletou na tužkách, jiní na vidličkách, specialisté si už stihli zakoupit důmyslné tkalcovské stavy, kde to motají jako o závod, a také že je to tak, závodí, kdo dřív, kdo víc a kdo lépe.
Osobně jsem jim také podlehla, bezvadně drží vlasy a když jdu do sprchy, palmičku z loom bands nepřekoná ani můj jinak oblíbený černý skřipec.
Drhají čiperně. Nejlepší jsou ovšem rozhovory, které u toho vedou, ty mne baví ze všeho nejvíc! Považte, chlapec číslo jedna: "Už mě bolej prstíky, ale pořád jedu..." Dvojka: "Tohle bude pro Megynu, přidám tam víc růžový!" Jednička: "Hrázek to normálně včera prodával v parku, měli lepší, voňavé balení, normálně fakt vonělo." Dvojka: "Navoníme to, mám doma takovou vodičku" Jednička: "Dělá to rakovinu." Dvojka: "Někdy mě to fakt štípe."Jednička: "Máš ještě dvě balení!?" Dvojka: "Prstýnek jsem mámě pletl asi hodinu, vole!" Čum vole: To jsou proužky!"
Nebýt oněch občasných slůvek "vole", patrně by mohlo jít i o rozhovor dvou důchodkyň pletoucích si zimní vlněnou výbavu...
O patro výš starší děti přišly na chuť loom bands prakům. Střílejí to po sobě a chudák paní uklízečka jen bezradně krčí rameny: "Dyť mi nejde stírat, pořád to gumuje !" Jednička: "Ale to nesmí přijít do teplý vody, jinak se to utrhne!"
"Gumíckí postě nésou", oznamuje nám znuděně vietnamec na našem "Ho-či minově náměstí" a já už se ani nedivím, vždyť je to fenomén. Ale stejně- chvála gumičkám, to zase někdo učininil něco pro lidstvo! :)
