Můj syn přišel tuhle ze školy se zajímavou věcí: ve foaye budovy kdosi zřejmě z žáků očesal ze stromů banány. Trochu jsem se lekla, protože on na lyžáku spořádal 15 palačinek, a tak jsem se ho pro jistotu zeptala: "A byly dobré?"
Neskočil mi na to a hned odpověděl: "To vážně nevím, já jsem je ani neochutnal."
"Ale byli to kluci od nás ze třídy, musí přinést jako náhradu trs banánů..." Říkal a koukal přitom na mísu s ovocem, kde banány rovněž zaujímaly svou dominantní pozici. Zbystřila i babička, která zrovna seděla u kafe.
"Kolik jich snědli?"
"Každej jeden."
"Aha.!"
"Ale tyhle nezmizej, vid´?" Změřila si s úsměvem babi jedlíka od hlavy až k patě.
Doby, kdy jsme se nemohli za babku nabažit banánů, co byly všude k mání jsou tytam. Pamatuji se, jak v devadesátkách mnozí denně chodili nakupovat banány, což po deficitu ze sosáče nebylo ojedinělé. Jiní stejně nakupovali marshmallow bombony, další Pieroty, čili nanuky.
"Komu vlastně ty banány vyfoukli?"
"Školníkovi!"
Aha, školníkovic jsou bez večeře či dezertu. Pomyslela jsem si pobaveně.
Další den náš rozhovor pokračoval: "Ahoj, tak co banány?"
Syn po pravdě se vší vážností pravil: "Jsou hlídaný, uklízečky u nich držej přes vyučování čestnou stráž." To jsem nevydržela, při představě nebohých žen se smetáky v ruce, pod stromy, aby školáci nešplhali do korun, musela jsem se už hodně smát.
Další den syn prozradil, že cech uklízeček již v hlídání polevil, nakonec proč by měl být takto až trestán, když banánovníky můžou hlídat ti mlsouni, co tam prvně vlezli. Jejich třída tak tedy čestně stráží banánovník blízko africké Zoo, je to koneckonců výchovné, lepší než kdyby například sedmáci kouřili na záchodě.
Další školou povinný syn o banánové aféře vůbec nic netušil, ačkoliv se pod oním stromem nacházejí i občerstvující automaty. Vartující tak možná považoval za odpočívající.
Banánovné bylo nakonec chlapcům odpuštěno, byla to přece jen klukovina!
