Český ráj to na pohled...

A tak míjíme kolony, všichni zdá se, jedou z ráje, neděle, no. Přes Hořice se to zdálo být nejlepší. Chlapci jedou na tábor a aby rodiče byli "vtaženi" do hry, dopravují táborníky na místo, přesněji řečeno na Malou skálu. Fkt... 

 Z ráje, my vyhnaní z ráje, kde není už místa, prý něco se chystá... /honí nás komunista/ úú... Pěje bratr řidič zvesela. Zpátky už pojedu pro ně sama, takže sleduji cvrkot...  

Sedmihorky, kde jsem přečkala ve stanu bouřku. Humprecht, kde je prý nejkrásnější akustika vůbec. Kost, tam chtěl nejstarší syn koupit před dvěma lety kuši a neváhal se ze vzteku a na protest sundat nové boty. Sobotka hřbitov, kde ze hřbitovní zídky posíláme s "nejchytřejšími" žáky hajzl papír přes cestu na stezce odvahy.

Tenkrát jsme na školním výletě snídali: Rohlík a paštiku, obědvali rohlík a paštiku a večeřeli vuřta kdo tedy neměl ehm, tak rohlík a ...  Koupat jsme se odmítli, jelikož  koupaliště bylo plné žab a žabince.

Bratr přerušuje: "Tady je to jako cesta na Bagdád!" Následuje objížd´ka a GPS je zmatena, asi slyšela toto neznámé město...

"A rajská št´áva teče po bradě..." Můžu si zpívat zase já, tady u tety v kotárech jsem prvně viděla  u ní v domácnosti myčku, Líšný. Další stanice Rakousy, cesta dobrá.  Děti jsou na stanovišti.

Zpátky se jede jinudy, pan řidič chce snad totiž zjistit, kde všude v czech paradise to vypadá jako cesta na Bagdád. Vzpomenu nostalgicky Dvořákova Sychrova a tamního krásného parku...

Lomnice, Lomnice... Tam mají cukrárnu, kde se jde daleko na hajzlík, člověk vyfasuje klíče a už už to vypadá, že se vkrádá do cizího domu, tam mne to jednou dostalo. Zasloužilá matka dvojčat mi navrhla, že mi malého batolecího neposedu podrží, ježto zkušená, měla veškerou mou důvěru. Vyzbrojena klíčem šla jsem v ony prostory a když jsem se zhruba po deseti minutách štástně navrátila, v cukrkandlové místnosti se rozhostilo nebývalé ticho. Zkrátka, vypadalo to tam jak ve známém vtipu o Hurvínkovi, kdy si tento taktéž "odskočil" do nějakého toho okénka a když se vrátil, dostal odpověd´: "N´ákej blbec se nám v-s-al do větráku a všechny to postříkalo!" Ale mé dítko prostě pouze zatáhlo za chapadlo přelitého zelence právě se nacházejícího na poličce nad ním a všechny to postříkalo, tak byli pihovatí. Zlaté mateřské centrum a jeho výlety!

A to ještě ani nevěděli, že tam potají jím matjese v oleji a ne předepsané punčové řezy, indiány, větrníky anebo že na linecké hledím opovržlivě.

Lomnice sborová, kdy jedna altistka kojila na generální zkoušce před zraky orchestru a spojených sedmi sborů dítě při 150 výročí vzniku domácího sboru.

Český ráj to na pohled! Máme touhu patřit někam, splynout s rájem, splynout s řádem...A tak překročení zákazu vede zákonitě i k vyhnání z ráje.

Za týden jedu sama a světe div se! Skoro nepotřebuji navigaci, zde je objíždka, tamhle u Jablonce můj děda opravoval své slovutné auto DKV, aneb jak cynicky pravila jeho rodina "Do kopce vytlačit", nakonec ale při další nezbytné opravě právě po koupeli v blízkém potoce našli křišt´álový poklad v podobě skleněné krápníkové skládky. Auto nacpali k prasknutí krápníky a byl to nejlepší výlet let sedmdesátých...

Tady je ta cesta jako na Bagdád! /Bratr vojenský veterán, pozn. autora/  Raduju se jak malá. Zatáčky před Malou skálou jedu dokonce dvakrát, synovi z toho není nejlépe. Pak ještě po proudu Jizery a jsem tam, zbyly na mě mé děti! Prostě ráj!