Závody v otužování nabraly v Čechii na spádu, venku se prudce ochladilo a přímou úměrou vevnitř v budovách rovněž. Kdo se rozhodl čelit energetické zimě Vladimírově, zažívá chladné chvilky...Šetření se nevyhnulo patrně nikomu.
Ranní vstávání mi v dnešních dnech připomíná dobu sosáče osmdesátých let, přesněji řečeno zimních prázdnin u babičky, kde se občas netopilo v celém domě, ale jen v kuchyni. To jsme si pak s bratranci a sestřenicemi vlezli do duchen a navlíkli na sebe zimní čepice a rukavice a kreslili nehtem do jinovatky.
Jasně, v devatenáctém století to byla i docela fajnová módní záležitost, řeknete mi, poznali jste podle toho náměsíčníka a náměsíčnici na střeše podle čapky se střapcem... Čapku do snění nosili i v normalizačním seriálu Křeček v noční košili, takže co...?
Něco podobného nám hrozí i dnes, kdo nemá vlasovou pokrývku, už nejspíš i na hlavě do spaní čepici anebo čelenku nosí. Nejkritičtější chvíle jsou patrně po koupeli anebo po ránu, při vstávání. A tak na řadu dne přišly svetry, mikiny, šály. Zima jako v ruském filmu ale postihla nejen naši zemi.
Také sportování člověka oteplí. Různé závody v běhání, které zahřejí a otuží. Například dnes jsem při procházce městem potkala na sto běžců v krátkých rukávech. V rádiu mluvili pro zahřátí o Zátopkovi...
Kdo rád čte, může pookřátt u horkého čaje anebo u punče a číst si romanticky při světle svíčky. Zatím nenapadl sníh a k velkofilmu doktor Živago máme ještě naštěstí daleko. Ale co nevidět nás nemine ani to. Na trhu svatováclavských slavností jsem si všimla stánku s kožišinami, evokovalo mi to socialistický evergreen Mrazíka, kdy Marfuša byla zmrzlá i v takovém tom ryze huňatém vohozu. Nezní to také příliš ekologicky, kožky to byly navíc pravé. Vrstvení bude to pravé, cibulové.
Byznys tak dnes mají snad jenom výrobci bavlněných přízí a rumu. Doufejme jen, že se u nás nebudou ve velkém našinci zahřívat vodkou jako ze země zdroje naší dnešní námrazy!
