Tereza doma chystala vánoční stromek a těšila se, až maličká rozbalí dárky. Boris se v trolejbuse narovnal a díval se na vzdalující obličej svého mladšího bratra.."Musím ho nějak donutit, aby tam se mnou i dneska jel..."
Boris mu dal pohlavek, je mladší, tak ho musí přece poslouchat! Viktor do něho strčil a Borek se natáhl jak dlouhý tak široký do hromady kompostu... Průšvih byl, že si nevzali náhradní oblečení a teta měla jen dcery. Borek polykal slzy ponížení, ve dvanácti letech a má na sobě celé dva dny holčičí obleček! Snášel ze své pozice staršího bratra mnohé ústrky. I děvčata to pobavilo, připomínal jim tolik jednoho komika.
Boris byl nemanželský a svého otce neznal. Viktor se jmenoval po svém otci, ale byl druhorozený. Chlapci byli trochu živější a občas je domů doprovázela policie. Hádali se, po smrti matky neměli moc peněz. Boris si navíc nemohl udělat autoškolu, protože u něho byla shledána porucha a to ho neskutečně iritovalo. Naštval se a přestal k lékaři chodit. Když chtěl někam vyrazit, musela řídit jeho žena Hana, anebo jeho bratr. Ten měl ovšem nyní rodinu, ženu Terezku a dcera se jmenovala Veronika, to po zemřelé babičce.
Viktor byl mírnější a ve všem Borisovi vždy vyhověl, ale tentokrát nechtěl. Proč by měl zrovna v předvečer svátku jezdit do toho klubu? Už jim přece řekl, že s tím nechce nic mít, řídí jenom osobáky.
"Podvádí Tě, má jinou, takovou štětku, já ji viděl...!" Oznámil Boris Hance v kuchyni. Chytil ji za ramena a přitáhl si ji k sobě. Jeho chapadlovité ruce uměly objímat i odstrkovat. Měl pro ni již dávno v sobě jisté kouzlo...
Viktor to viděl a hrozně se rozčilil. Dal jí pohlavek, utekla pryč. Stulila se k Veroničce vedle do pokoje na postel. Boris měl už dost všech těch ústrků, kdy musel bratrovi pořád ustupovat a on měl všechno, otcovo jméno, krásnou ženu, dceru, dobrou práci. On sám měl život v troskách, bylo to tak nespravedlivé! Připadal si po smrti matky a otcova odchodu odstrčený.
Byli oba opilí. Náhle někdo zazvonil, byl to Waltr. Vypadal jako rapper, měl svalnaté vypracované tělo, ženy po něm šílely. "Pravil jsem Ti, že sem nemáš radši lézt, nikdo tě tady nesmí vidět, už kvůli těm štětkám!"
Viktor se neadekvátně rozčílil a v předsíni se odehrála podivná strkaná. Pokračovala ještě v obyvacím. Boris bratrovi pěstí do nosu, až začala téci krev. Kdysi spolu chodili na box, ale pak byl jeden z nich lepší a druhý to neunesl. Zato Walter byl od mládí špička, Boris ho znal z vazby.
Waltera se bál každý, měl už spoustu ocenění doma. Walter a Borisem se v chodbě dohadovali, kdo tedy pojede s ukrajinským kamionem do Slovinska. Viktor na čtyřech zalapal po dechu, jak byl přiškrcený, napsal z posledních sil prsty krví na stěnu nápis "Pomoc"...
Krev měl všude po obličeji. Sténal, jeho žena se strachy schovala s dcerou pod peřinu.
Sebevražda takového mladého člověka vzbudí vždy lítost, obzvlášť když jde o takového štramáka, jakým bezesporu Viktor byl, stejně jako jeho bratr. Byla to jedním slovem tragédie.Vyskočit zavřeným oknem dokáže opravdu jen šílenec...
Kde není žalobce, není ani soudce. Malý pohřeb za tiché účasti několika mafiánů trhal ženám srdce. Boris odstrkoval čumily. Vdova se krátce po smutečním obřadu nechala i s dcerou přejmenovat.
