Tak zvesela do víkendu... Když člověk nemůže zrovna cestovat, může tedy psát! Počasí na draka, a to tak moc, že jsme pouze zkontrolovali technický stav polétavce, zatížení a necháme to zítřku.
Také si můžeme číst a vyplnit si tak mezery v historii. Také Harryho Pottera samozřejmě. A přitom smrkat, když začaly chřipky. Co člověk, to však jiný smrkací přístup!
Doba je ovšem pro mě veselejší v tom, že již nemusím používat odsávaček rýmy, bylo to úděsně potupné a divné a představa, že mi do toho ještě hučí vysavač, jehož decibely mi fakt linkují vrásky.
Za nososáče jsme navíc smrkali do látkových kapesníků a plen, jelikož kromě veliké nouze všeho, zejména pak toaletního papíru a vložek, režim pojem a termín papírový kapesník ještě ke všemu téměř neznal (a zde mi nedá), zde můžu apelovati na vyznavače retra: "Do čeho smrkáte vy?"
A takto stylově jsme pak ale museli tyto čistonosopleny důkladně vyvařovat ve sklepích k tomu účelu určenému prádelním hrnci, kde jak v alchymistické dílně jsme vařili ty kapesníky nevzhledné a míchali vařečkou... Vařené nudle.
A za dlouhých stranických schůzí a na vojně v PVS soudruzi tehdy tloukli špačky často s usmrkanými rukávy...Pojem PVS již dnes však nefrčí, dnes máme jiné zkratky, tahle byla taky nadčasová jak to bývá a znamenala "politicko-výchovná světnice"...
Římský císař Claudius měl údajně takovou rýmu, že mu jeho ošetřující lékař zakázal smrkat, protože mu to vyvolávalo čím dál větší únik z nosu.
Znám chlapce, který při smrkání vytváří z volného cípu kapesníku důmyslný chobot a tudíž smrká dočista jako slon. A jeden profesor smrkal tak, že se zaklonil, plenu si položil přes obličej a prudce se předkláněje jal se frkat také jako to zvíře výše zmíněné!
Kolega se sboru si skutečně vytvářel na kapesnících uzle, aby si na něco určitého vzpomněl, samozřejmě, byl stará škola, na papírovém by to šlo špatně...
Letos byla a také propukla ve větší míře pylová rýma, a na to by se také nemělo zapomínat, chtělo by to jistojistě větší rozmanitost vysévaných plodin! Možná ta jednotnost našich polí, kdo-ví, mi navíc evokuje film "Dva nosáči tankují super..." (1984)
