Co si člověk přeje nejvíc? Sílu jít dál. Nějak to protančit a odmávat. Největším štěstím? Nalezená láska. Nebo vskutku opravená kytara, rozmlácená kýmsi kdysi blízkým ze vzteku...
Její židle plula prostorem a stále se posouvala. Šachovnice obří, kterou kdysi povzbudivě umístila do átria byla náhle jinde. Zdálo se jí o ní, ve snu byla u vchodových dveří, kde hrála v šach s cizími rodiči. Co bylo předmětem hry nevěděla raději. Dveře skleněné se otevírají a zase zavírají.
Za technologiemi pokulhávala, kromě jiného jí nabíjel Fero Fenič a jeho Gen, což vyhodnotila jako kvalitní pořad z těch mála co zbylo. Svět kvapil digitálně a nespontánně. Četla a četla.
Jaro nabídlo teplejší počasí, sněženky machryně vylezly i když hrozil do budoucna velký mráz a za oknem viděla, jak vyvezli ležáky z domu důchodců vyhřívat se na sluníčku...
Vznikla zčistajasna alergie na umakart, proboha co se bude dít s tímto materiálem? Vždyť hodit nedbale své opilé čelo na umakartový stůl patřilo k předním socialistickým výdobytkům! Co na to asi milovníci restaurací i retro stolů?
Vilma si pustila tv, kde právě prchala skupinka bruslařů stále dokolečka, před čím asi, kdosi se rozčiloval venku, že mu ti rychlejší vyfoukli z řetězce kachnu...
Sluníčko zalezlo a začalo pršet, a tak šla zavřít okno. Na prostranství před pečovatelským domem zbyl jeden ležící pán s brýlemi na lehátku a pršelo na něho, dobu se nic nedělo, zapomněli prostě naň...
Rozhodla se nepoužívat zbytečně, nepřejímat a vůbec zbavit se slov hus a podivných odporností, které se začaly poslední dobou množit jako houby po dešti... Nešlo se tam dovolat ani dozvonit, pro ně jeden pacient sem a jeden tam.
Apropo je možné, aby role Fausta předurčila váš osud, aby vás nějak poznamenala či absolutně nepoznamenala, aby vás životně nějak ohrozila? Vilma nad tím pátrala, jeden její milý Faust však letěl opačným směrem, tedy místo stropem nebezpečně proletěl podlahou. Podivnost a další zářez.
Faust: "Nu hlupáci, lidmi buďte zas!
Už vidíte, že s peklem není špás!
Kohoute zmiz a opusť Hubu!
Hlemýždi, osvoboď mi Kubu!
( Oba se opět promění v lidi, ohmatávají se a drbají za uchem)
Přát si punc originality. Náhrdelník tanečníků v tmavých oblecích korzoval valčíkem jako z hodinového strojku kolem cynického obrazu ze školního dědictví, na kterém bylo názorně ukázáno, jak a kdy použít masku CO...
Svět začal nahlížet přes retro zmrzlinově pastelové obroučky brýlí moderátorů, začal s tím už rádce. Pustila si Píseň pro Rudolfa, těch brýlí tam také bylo...
Hanák zavřel hospodu podruhé, nepříznivou smogovou situaci jistě poněkud zhoršovali kuřáci schoulení ve svetrech jako opuštěná kuřata.
Děti, které na všem viděli něco sprostě, nedovedly pojmenovat správně olympijské město, řekli jen: " v Pí-ujangu." Kdo sportuje nezlobí a nekritizuje, tudíž nemá na to energii. To abychom Tě lépe viděli, rebele!
