V přítmí lokálu na Letné sedí dvanáct osob, spoře osvětlených barovými světly. Nad tím vším venku květnový opar nad Kyvadlem času. Lidé v rouškách se tiše posouvají ke svým vzdáleným či blízkým cílům. Naděje rozkvétají.
Píše se prvého května roku dvatisícedvacet, anarchisté mají hon, brojí proti rouškám. Omerta však nabízí bezčasí, nástěnnou vyhlídku na partu hereckých típků a v neposlední řadě i útočiště před ostře pichlavými jarními slunečními paprsky.
Za stolem v kožených sedadlech sedí deset až dvanáct lidí, podle toho, kdo zrovna jde navštívit toaletu, krom toho, funguje pouze pánské wc.
Sedí zde herec Ivan zvaný Krokodýl, tělocvikář, mladý drobný řidič Pavel s tiskopisy čekající, až přijde jeho chvíle patnácti minut, blondýna Lenka ctižádostivá funkce, zpěvačka ocitnuvší se zde náhodou, původně jela točit klip s řidičem na horu Říp, dále několik dosud dalších nevýrazných osob a seniorů.
Na stěnách baru visí fota mafiánských herců, Robert de Niro, maličký Danny de Vito... Franka Sinatry a dalších temně umělecky hodnotných osobností. Všichni hned dostávají domácí limonádu jako občerstvení.
Tělocvikář v kraťasech:
"Těším se, až budeme v učebnicích" říká státotvorně.
"Beru si cestovní ruch, media a sport."
Blondýnka Lenka, sedíci v čele stolu: "Beru si zdravotnictví a školství..."
Následuje její dlouhý přednes o škodlivosti fačujících pomůcek a nedostatečného dýchání pod respitrátory. Dále několik historek o porušování vládních opatření samotnými politiky- mejdany, pochybná setkávání více než čtyřmi osobami v podniku a u stolu.
Řidič jaguárusu s volantem na levé straně, kdyby měl krycí jméno, jmenoval by se Janouch, vypadá tak trochu jako Kryštof Hádek:
"Dobře, ale já vás chci seznámit..." Třímá již dobu nervozně lejstra.
Blondýna: "Tady si rozdáme tyhle věci..." podává oběžníky, senioři mezitím rozdávají všem žluté roušky s nějakými motivačními citáty. Zpěvačka na něm má nějaký vtipný canc o prime ministry.
Ivan sedící vedle zpěvačky má na profilu foto z role. kterou hrál se žlutým hexagramem na prsou, proto vypadá celkem důvěryhodně, bude mu kolem padesáti či lehce víc.
Nesmělý, snad naoko, avšak bezohledně jedoucí řidič:
" Tak jsem vám přivezl tady..." Stále ho však přerušují, jeho knowhow tam jak se zdá nezapadá do kontextu.
Zpěvačka vidí, že její klip asi bude v nedohlednu, joj na legrácky je užije jen co je pravda, omerta znamená přece italsky zákon mlčení, Celé to místo si ale s neskrývaným zájmem, asi tak jako kdyby se ocitla v disneylandu, prohlíží.
Tělocvikář však zahřímá jakési výsledky sportovního utkání, asi hokeje, nadšeně vypráví nějaké televizní zápasy a kam všude se chystá až bude zcela po koroně.
Protejká záchod, všichni se tedy střídají na pánském.
"Zazpíváš tady na náměstí hymnu?" Ptá se krokodýl ženy ve žlutém a tře si přitom lenonky . Prožít lásky čas na takovém krtčím místě...
"Jojo, vím to tedy až teď, původně jsem jela...ukazuje na své tenisky se žlutými tkaničkami, jinak bych si bývala vzala radši lodičky..."
"Sice jsem si dneska vyrazila na horu Říp..." Podívá se významně na řidiče Pavla, ale kytaru sebou díky tomu vlastně zrovna má. Řidič je však plně soustředěný na svůj interní úkol.
Senioři se loučí, uvidí se přece všichni později na náměstí před Pražským hradem. Nad hlavami vyfocených i nevyfocených herců létají věty, které jako by pocházely z filmů či seriálů:
"Stínová vláda je sestavena, o tom žádná."
"Vy každý z vás víte, k čemu všemu se na akci vyjádřit."
"MCH jsou příliš liberální..."
Žena v čele zase hartusí na nebezpečnost roušek.
Pavel chce po zpěvačce už po ránu v autě seznam lidí, kteří by mohli zamezit vstupu do budovy. Krčí rameny, padne několik jmen...O sobě mluví on málo, jen že je provozním hotelu kdesi v Janských lázních, rodiče s ním politicky nesouhlasí, že má dosud smůlu na ženy a proto ten výstřední, dovezený odkudsi automobil.
On zná asi pouze dvě jména, která jí neochotně projdou přes ústa. Pavel zná člověka z jejího seznamu, který se nyní nachází v Řecku.
"Jedeme nejdřív do Prahy, potřebuju se stavit na důležitou schůzku, půjdeš tam se mnou a teprva pak pojedeme na ten Říp."
"Ale já si vzala blbý boty!"
"To nevadí, to je dobrý, stejně tam budeme sedět ve tmě."
"Jak ve tmě?"
"Ještě je ta korona přece."
"V baru."
Pokrčí rameny, pak si nakonec sedne do auta, je docela pěkné, takové celé vintage -jaguár."
On se cestou chlubí kolik z vozu vytáhne, prasí zatáčky cestou do Prahy, jako by ji ukradl, auto ještě není prý přihlášené, proto nejedou dálnicí. Ona se křečovitě drží kožených útrob auta. Před smrkovickým lesem za Ostroměří stojí v kopci stříbrné auto, silnice se zde vlní jako moře.
"To jsou tajní, jsou teď všude" vtipkuje a točí volantem, snaží se aby se mu příliš nepomačkal jeho bandi kabát.
Pavel má podrobný plán, který sám v svém mladém věku třiceti let vypracoval a zorganizoval, chce zamezit vstupu do úřadu jedné vysoce postavené osobě. Osoba mu je bytostně odporná, stejně jako v té době mnohým jiným. Tento svůj plán chce prozradit na jakési schůzce v Praze, kam jedou mimo jejich původní plán.
Má v ruce dokumenty, třeba tento:
Hezký den, milí strážci demokracie.
S událostí, kterou plánujeme, velmi úzce souvisí i problematika Lustračního zákona. A pokud chceme v České republice skutečnou demokracii, musíme zajistit, aby se do Poslanecké sněmovny již nikdy nedostal žádný stoupenec či následovník minulého totalitního režimu. Proto bude změna Lustračního zákona jedním z našich požadavků. A aby měl tento požadavek co nejvyšší možnou váhu, podpoříme ho předáním petice, kterou bude možné podepsat přímo na plánované události. Petici lze však podpořit již nyní vytisknutím petičních archů s textem petice a sbíráním podpisů. Je to velmi důležitá věc, která má velký význam a smysl a prosíme tedy o Vaši pomoc. Děkujeme.
Petiční Archy, prosím, zasílejte na adresu Pavel Janouch Burešova 1663/6, 182 00 Praha 8 Kobylisy (název ulice je pouze vtipná koincidence). Konec tiskopisu.
Tohle dal číst řidič zpěvačce a položil texty na vymazlenou palubní desku. Ženě, která měla zato, že pojedou na horu Říp nahrát nějaký hudební klip. Vzala si tenisky se žlutě svítivými tkaničkami. Jen jí řekl, že bude potřeba zazpívat hymna.
Z nějakého důvodu jí řidič Pavel na konci ulice řekl, že pojedou nejprve do Prahy, aby tam přednesl svoji věc v úzkém kruhu, zřejmě jeho přátel.
Zpěvačka pasivně souhlasila prakticky se vším, co se okolo dělo, chtěla se hlavně co nejvíce zaměstnat a na nic nemyslet, byl první máj a rozešla se právě s přítelem co měli vztah na dálku a mrzelo ji tak jen, že o akci dopředu nevěděla a že si nevzala jinou vhodnější obuv do matičky Prahy.
"Důležité: petiční archy, prosím, nepřehýbejte a tiskněte a podepisujte je oboustranně, jinak nebudou úřady uznána. Děkujeme.
Více na www.5bran.cz/lustracni-zakon "
Stálo na konci papíru. Představoval si to tak, že by nevpustil do úřadu, do práce hlavního ministra. Pět bran znamenalo pět dveří.
A bylo po Řípu...
