To není o egu, to je o umění vidět a chápat, o sebereflexi. A ty to obojí máš.

Vašek

Zmýlit v úsudku se může každý. Sklon soudit dle prvního zdání máme zakódovaný v genech snad od prehistorických dob, kdy bylo i kvůli přežití nutné rychle vyhodnotit situaci při setkání s neznámými lidmi. Krásné je pak umění uznat chybu a opravit svůj mylný první pohled.

Půvabně's to napsal!

„Nebuď zbrklý, nebuď zbrklý!“, říkával jsem si tak často, až jsem časem ze své zbrklosti kupodivu opravdu ubral. Pohříchu však spíš díky svému celkovému zpomalení, vinou natékajících let, než nabytím nějakého moudrého nadhledu. Pročež bych si snad i dnes mohl opakovat: „Nebuď zbrklý, vole, ani v odsudku! – A když už jsi nedejpámbu zbrklý v odsudku, aspoň drž hubu!“

Krásný článek!

Někdy zažívám to samé, když jsem netrpělivá u krmení syna, nebo když mu už po dvacáté v kuse vysvětluji, že něco nemůže. Pak mi ale dojde, že než se naději, nebude mou péči už potřebovat.

Občas přemýšlím, co je nadměrné ego a co potřebná sebedůvěra.

Taky se v tom někdy motam, Kláro. Zdravím.

Díky!

Zkusil jsem tam své ego nechat. Třeba se mi to podaří.

Zdroj: https://blog.idnes.cz/vodvarka/vule-ke-smyslu.Bg24040829

P.S:. nepřísluší mně to posuzovat. Ani dovolit si kohokoli,,dálkově diagnostikovat"

Držím palec, nejen Tobě, nám všem ...

Moc pěkné zamyšlení

Nádherný článek! Tomáši, moc Vám za něj děkuji, zahřál mi srdce.

Je to těžký. Ta rovnováha...

Moc zdravím, Tome.