Ta kritika, že to nebylo zkonzultování s hlavou státu mi přijde celkem validní. Jinak ale teda oficiální politika našeho státu šla vždy v podpoře mírového řešení, takže jestli je teď kvůli změně vedení Izraele a USA přišla i změna naší zahraniční politiky tak to neberu jako moc dobrou věc. Podle mého bychom měli mít jistou konzistenci vycházející z vlastních hodnot a ne podle změn vlád v spojeneckých zemích.

Proč by nemělo být vhodné kritizovat spojence v jeho krocích (neřízených střel, jak píšete), když jsou kritizovatelné. Prostě ministři zastávají názor mezinárodního práva, na což mají podle mě mandát a kritika jejich oponentů, kteří zastávají jak to chápu já, politiku nevměšování se, mi připadá více méně jako alibistický postoj. Podívejte se, kam to dotáhl Netanjahu. První předseda vlády, který je soudně stíhaný z mnoha deliktů. Evropská Unie tedy její státy zastavily několik vědeckých projektů v Izraeli kvůli politice Netanjaha.

(Nebo co třeba takový D. Trump, na kterého se v této záležitosti odvolává česká diplomacie, který v současné krizi bez pohnutek kráčí přes 100 000 mrtvých koronavirem., to jsou lidé, které máme obdivovat?)

Nikde nepíšu, abyste obdivovala někoho, kdo má na rukou krev, nebo něco podobně špatného. Já přeci v článku jasně píšu, že můj vnitřní smysl pro spravedlnost má s kroky Izraele a USA v tomto konkrétním případě také docela problém. Mně vadí jiná věc - pokud vláda naší země považuje kroky Izraele a USA za kritizovatelné, ať to zkritizuje jako celek. Pokud ale dva členové vlády něco zkritizují, a další zbytek vlády je z toho na větvi, svědčí to o roztříštěnosti vládního postoje, který je tak nečitelný. O tom je můj blog...

A čemu se máme divit, že je ČR z hlediska zahraniční politiky nečitelná, kdy dělají separátní zahraniční politiku i komunální politici o nichž by za jiných okolností pár kilometrů za Prahou nikdo noc nevěděl.

Ale k věci: Věřím, že by situace nebyla tak vyhrocená, kdyby existovala jistota, že v Judei a Samaří mohou v míru a v demokratické společnosti vedle sebe žít Arabové a Izraelci.

PS. Hamás dlouhodobě ovládá zcela autoritativně Gazu a je s Fatáhem, jenž vládne Západnímu břehu, v zásadním sporu. T.zv. prezident palestinské samosprávy Mahmud Abbás pochází z líhně Fatáhu a svou funkci převzal v roce 2004. Od té doby "demokraticky" brání novým volbám. Na území spravované Palestinci ale podle eurounijních špiček panuje demokracie. A myslí to upřímně!

Mimochodem: Zajímavé informace o Abbásovi jsem zaregistroval na https://cs.wikipedia.org/wiki/Mahmúd Abbás

Víc než postoj ministrů mě spíš zarazilo, jak jejich prohlášení nemá koule. Něco ve smyslu: "Víte, jsme váš dlouholetý kamarád a chováme upřímné sympatie. Nicméně, pokud se neurazíte, podotýkám, že možná trošku neděláte dobře. Je tu mezinárodní právo a tak. Každopádně naše přátelství trvá už od dob Masaryka a rádi bychom ho , s vaším svolením, zachovávali i nadále."

Ještě že se nemusím živit jako diplomat, protože takový dlouhý článek, který by se dal říct ve dvou větách, bych sesmolit nedokázala.

Podle oslovených odborníků sice Izrael není na takovou kritiku ze strany Česka zvyklý, komentář Petříčka a spol. ale není zásadním vybočením od české politiky vůči Izraeli. „Česká republika podporuje dvoustátní řešení. Od toho nikdy neustoupila, musí tedy kritizovat anexi Západního břehu, která bude de facto znamenat konec nadějí na toto dvoustátní řešení.

Západní břeh neboli Judea a Samaří, bylo vždy vlastí Židů, kteří zde žili 3 000 let nepřetržitě a nikdy nepatřil těm, co si říkají Palestinci. Od roku 1947 do roku 1967 byl okupován Jordánskem, který jej přejmenoval na Západní břeh a začal vystěhovávat Židy. Po šestidenní válce byla uzavřena mírová dohoda s Jordánskem a stanovené společné hranice. Západní břeh se stal zemí nikoho a židé jej připojili ke svému státu. na základě dohod z Osla jej rozdělil na tři zóny. Jedna ze zón se stala zónou spadající zcela po správu Palestinců, další zóna je pod správou Palestinců, ale na bezpečnost dohlíží Izrael a třetí zóna zcela podléhá Izraeli. Mír tento ústupek nepřinesl, stejně tak předání Gazy.

Asi je to "zásluhou" komunistické nadvlády, že se nám tu zatím myšlení západních neomarxistů moc neuchytilo, takže jsme naštěstí zatím docela čitelní. Samozřejmě, že s postupující indoktrinací obyvatelstva "liberální politikou EU" bude i u nás přibývat "nečitelnosti". Zatím si ale stojíme docela dobře, jak dokazuje i tato ministerská kauza.

"naše „sympatie“ byly na straně Palestinců. Je to dáno historicky, i prožitými zkušenostmi našeho národa." - Mám-li mluvit za sebe, moje sympatie k Izraeli stojí na tom, že smyslem jeho existence je bezpečný život pro národ, který čelil po staletí pogromům. Smyslem Palestinského boje je pozabíjet "nevěřící psy", jakkoli to v posledních desetiletích maskují jako osvobozenecký boj.

"...můj vrozený smysl pro spravedlnost v tomto konkrétním případě uznává, že se chystá jistá nespravedlnost vůči slabšímu." - Ale co jiného, vydat jim území? Tu chybu udělal Izrael v případě pásma Gazy a Palestinci pásmo proměnili na teroristickou základnu. Arabům se na Izraelském území žije líp než by se jim žilo v Jordánsku, nebo novém státě řízeném po vzoru palestinské samosprávy. Takže je akorát si myslím problém s jejich občanstvím. Prý v současnosti mohou požádat o Izraelské, ale není o to valný zájem. Možná mě někdo poučí jak to je ...?

Prosím Vás, Vy nerozumíte psanému textu? V té větě o sympatiích přeci jednoznačně stojí, že jsme historicky spojenci spíše Izraele a USA, než Palestinců. A co se týká konfliktu o území, tak i když si o Palestincích nemyslím nic dobrého, kdežto o Izraelcích ano, přesto když někdo pronikne na území, o kterém panovala dohoda, že bude toho druhého, usadí se tam, tak je to stejné, jako když se na Krymu objevili "zelení mužici" a už tam zůstali...