Doma nečtu. Přijdu vyšťavená z práce a mnohem větší relax pro mě je něco napsat než něco číst.

Ovšem o víkendech na maringotce v místě odtrženém od civilizace, relaxuju čtením již dávno přečteného. A vzpomínám občas, jak jsem to vnímala na první načtení... :)

Odpoutejte se od těch Vašich neustálých akcí a rychlosti a třeba se znovu vrátíte ke čtení :)

Tak jsem se tu pokochala vašema reakcema ... Čtu také, ale o hodně míň a se

čtením knih podruhé mám také problém. Hlavně čtěte co můžete, o čtení až ve

velmi zralém věku si nechte zdát ... Zraku ubývá ...

Já se mohu vracet jen k některým foglarovkám. Například u Rychlých šípů mi vadí ani ne tak to vyumělkované a nepřirozené dobráctví a ušlechtilost, jako spíše naprostá nereálnost námětů.

Dva chlapci utečou z domova a rodiče se místo na policii obrátí na Rychlé šípy.

Tonda Pírko přespává někde v jeskyni, ale Rychlé šípy to zjistí a zařídí mu ubytování v dětském domově - to nikdy nikoho nezajímalo, že tady je dítě, které nikoho nemá a které nemá ani střechu nad hlavou? To nechodil do školy? A pokud do ní chodil, to škola sama nezareagovala na to, že nikoho nemá? A z čeho žil? Kdo mu kupoval nejen potravainy, ale i obuv, šaty apod.?

Vontové mají organizaci chlapců a volí Velkého Vonta.

O čem ta organizace chlapců rozhoduje, když takové věci, kvůli kterým volíme starostu (správa města nebo městské části), jsou v rukou dospělých? Proč by nějaký stínadelský kluk měl poslouchat nějakého Velkého Vonta, když si s jiným stínadelským klukem chce třeba udělat pěší výlet za město?

A navíc: Ty věčné objevy nějakých míst, kam už desítky let nevkročila lidská noha: Chata v Jezerní kotlině, Dobrodružství v Zemi nikoho Hoši od Bobří řeky.

V hustě obydlené střední Evropě je naprostým nesmyslem, aby místo, které je zemědělsky využívané, bylo po desítky let nikým nenavštívené, než ho objeví nějaký třináctiletý školák.

Nebo Vojta Řezina (Když duben přichází) je vyvrhelem třídy jen proto, že je nehezký v obličeji.

Ve skutečnosti je to ve třídním kolektivu každému jedno.

Jako kluk jsem to nevnímal, ale jako dospělému mi ta naprostá nereálnost vadí a právě proto už Foglara číst nemohu, snad s výjimkou knih, kde nic takového není (Boj o první místo, Pod junáckou vlajkou, Devadesátka pokračuje).

No a teď si vemte, že Foglar byl aspoň v kulisách reálného světa. Ale to co frčí a je bestselerem mezi současnou mládeží je: Harry Poter kouzelník z Bradavic; Hibiti a Pán prstenů, Terry Pratchet a jeho Zeměplocha... tedy naprosté úlety do nereálna. Totální útěk z reality života do virtuálního snění...

...zlatý Foglar!

Jestli to nebude částečně tím, že dost z těch knih, které jste uvedl, je opravdu pro mládež.

Spousta dalších, co mám na mysli a v knihovně pro mládež není. Nechtěl jsem vypisovat celou starou část knihovny

Jak tak koukám, tak podle seznamu jsme četli stejné knihy

U některých knih je to dáno věkem. Například foglarovky jsou postaveny na "mravním poselství" zabaleném do dobrodružného příběhu. A to jde přijímat s otevřeným srdcem opravdu jen v nezkaženém mládí plném ideálů, kdy dobro je dobré a zlo zlé a vy jste opravdu přesvědčeni, že existují a musí existovat! Mirkové Dušínové a chcete být součástí úžasné party Rychlých šípů. A je dobré a žádoucí se jim podobat a postavit se Bratrstvu kočičí pracky...

Jsou to nádherné iluze a pohádky, které nejde číst po 30-ti, 40-ti letech života prožitém v tvrdé pragmatické realitě. Nejde to.

Foglarovky už nečtu. Ale mám je stále v jedné poličce své knihovny. A nikdy je nedám do antikvariátu, i když vím, že už je nikdy nebudu číst.

A nečtu ani detektivky, dobrodružné nebo akční romány, sci-fi... Protože nejsou reálné. Jsou vymyšlené. Dříve mě dokázala uchváit právě ta fantazie autora a virtuální dramata, která vytvořil. Ale dnes? Nevím proč bych měl číst vymyšlené příběhy o vymyšlených lidech, kteří řeší vymyšlené problémy, jejichž řešení vymyslel jejich autor dávno před tím, než napsal první písmenko. Je to jen řemeslo, ale není v něm nic živého. Je to mrtvé. Není to život. Tak proč se nad tím rozněžňovat, strachovat, prožívat, když nic z toho neexistuje ani existovat nebude.

Jediný druh beletrie, který čtu rád musí mít nějaké spojení s realitou - například literatura faktu, příběhy z historie, příběhy skutečných lidí z masa a kostí. To mám rád.To mi dává smysl.

Rozumím a znám několik výjimek, které mě baví stále - Frederick Forsyth, Dick Francis, Sidney Sheldon, nebo namátkou Gordon Noah...

Karma za zajímavý blog.Určitě v to nebudete sám,pro určitý druh literatury už jste zestárl a knihy pro kluky z minulého století už nejsou pro Vás.Pro mě ovšem také ne.Hailey?Je to zrovna pár dní,co jsem probíral knihovnu a knihy tohoto autora šly jako první.A to se na ně kdysi stály fronty,je opravdu už hodně dávno co jsem je četl....vlastně čtu čím dál méně.Nějak "neni čas" nebo co.Ani vlastně nevím....

No vidíte pane Bárto, je to sice vzácné, ale jednou za čas Vám můžu dát plus. Já musel probírat knihovnu z důvodu stěhování do menšího a Hailey už mi taky připadnul hodně nezáživný (a to jsem za totáče přečetl každou knížku aspoň desetkrát).

Teď mám připravené Páralovy Milence a vrahy, které jsem kdysi koupil na nějaké burze za šílených sto padesát korun (v knihkupectví nám utekli) a byl jsem z nich úplně unešenej, prostě nejlepší česká knížka všech dob. Teď na tu knížku koukám a bojím se zklamání.

Kdo jen viděl film a nečetl knihu, tak nesuďte, protože ten film byl opravdu mimořádně nepovedený.

Máte pravdu. Poslední dobou jsem např. přečetla dobrou (životopisnou ) knihu i jednom slavném malíři P.G. - a některé podrobné pasáže o jeho životě - mě nudily, a navíc, nepovažovala jsem je vůbec za důležité. A dnes zase jiná zajímavá kniha, vzpomínky J. Seiferta - totéž... Jsem dokonce netrpělivá číst i některé dlouhé články zdejších blogerů. Naučili jsme se žít rychleji, všechno vnímat rychleji, knihy, filmy, kulturu celkově. Jsme netrpěliví. Je to dobře? Nevím. se zájmem

P.G. - Paul Gauguin?

Hele Vladimíre, osobně mám v knihovně už kolem tří tisíc knih. A jsem schopen si přečíst i ty co jsem si pořídil jako první. Máte pravdu, že Maye anebo Foglara bych nebyl schopen číst, ale to ani předtím , protože nikdy jsem nesnášel vyumělkované dobré hrdiny alá Pavlíček Morozov.

Mám knihy, ke kterým se vracím. Feuchtwanger, Leon Uris, Čapek, Jack London, Theodore Dreiser, Viktor Hugo, Steinbeck, Tolstoj, Dostojevski, Remarque apod. A budu je číst a pořád mě osloví. Jako teď Věznice parmská od Stendhala.

Osobně si myslím, že nějaké foglarovky, mayovky apod. jsou jen neschopností autorů se vyrovnat s realitou života a tak utíkali do nějakého života, který si vybrečeli pod peřinou a pak v tom pokračovali američtí tvůrci seriálu Melrose Place

"Osobně si myslím, že nějaké foglarovky, mayovky apod. jsou jen neschopností autorů se vyrovnat s realitou života a tak utíkali do nějakého života, který si vybrečeli pod peřinou"

No vidíte, já si to samé myslím o Bibli.

To je fajn, že to někdo vidí jako já. Myslela jsem si, že jsem přinejmenším divná - a 60 už mi bylo. Starých knih mám plnou knihovnu, občas už i dědím knihovny jiných, každou jsem začala číst, ale.... se někdy divím, co jsem to dřív četla za blbosti... Dnes čtu jen encyklopedické a dokumentární knihy a tam zas můžu konstatovat, že dnešní knihy nedosahují zdaleka úrovně starých. Jen v lepším papíru a více obrázcích. Jinak jsou povrchní a "rychlé" - víc najdu na internetu. Bohužel

To je pravda, paní Zoro. Chodím do městské knihovny, a málokdy si přinesu knihu nějakého současného autora(ky), která by mě zaujala. To raději sáhnu po klasice, a nebo do vlastní knihovny a vracím, se k dávno přečtenému. Divím se, jak jsem v době mého dospívání mohla přečíst celého Jiráska, včetně knihy Proti všem a Bratrstva. (Kromě kroniky U nás). Dnes bych to již nedokázala.

nejste sám. jako kluk jsem Lovce mamutů přečetl snad 10x. nedávno jsem je koupil pro syny a divím se, že jsem je mohl vůbec přečíst. není to úplně snadné čtení pro mládež. stejně to je s verneovkama. ty se mi líbí dodnes, ale pro dnešní děti to už není

Pokud dospělí muži čtou dětské knihy, zřejmě zjistí, že je něco jinak. Ale miluji staré, dlouhé knihy, které mají příběh, hloubku a umí ten příběh vyprávět. Remarque, Vančura, Hemingway a další