Optimisticky soudím, že platí "jednou čtenář - vždycky čtenář", jen se mění preference a třeba i prostor vymezený domácí knihovně.

K něčemu se člověk už nikdy nevrátí, k něčemu po letech ano a něco jej průběžně provází celým životem - to je těch pár knih, které každý z nás má v kategorii "co bych si vzal na opuštěný ostrov".

Já si někdy připadám, jako zrádce, jako bych se před těmi starými knihami styděl, že je už nemůžu číst. Ptám se sám sebe - proč je tedy vlastně v knihovně ještě mám, ale nikdy se nerozhoupu k tomu je vyhodit, nebo někam odvézt do knihovny atd. Pořád si říkám - jednou, snad jednou... ale v duchu vím, že už nikdy...

Doma tisíce knih, elektronických desetitisíce ... a přečtu tak tři do roka.

Dřív jsem knihu nalezenou pod stromečkem přečetl ještě večer, teď mi některé zůstávají nedočtené i pět let.

Mám to u některých knih také, vždy si nějakou vezmu z knihovny a zjistím, že to "něco" už tam není, např. nedávno moje v mládí oblíbená Rajská zahrada od Hemingwaye. Ale stále mám plno stálic, které čtu pořád ráda a v každém věku ty knihy jinak uchopím a vezmu si z nich pokaždé něco jiného např. E. M. Remarque a Betty MacDonald.

Pane Kroupo, zdaleka nejste sám. Ale nespoléhejte na důchod, že budete více číst. To z vlastní zkušenosti. Čím jsem starší, tak mi i běžné práce trvají násobně déle a toho volného času ubývá. A to jsem prosím "důchodka", která heslo - nemám čas - zavrhla. Pořád čtu, ale už 1 knihu za den nedám jako za mlada.

Jako seniorka mohu prohlásit, že do 14 letj sem přečetla vše, co se kolem mne mihlo, knihovna byla můj druhý domov. Pak jsem se stala vybíravou a četla jen některé autory...a bohužel na prahu sedmdesátky jsem proředila knihovničku a nechala si jen milované. Mám el. knihu, ale to víte...oči...oči...

Nejste sám..nedávno jsem vytáhla ze své knihovny své nejoblíbenější knížky z dob minulých..od Killense A potom jsme uslyšeli hřmění a od Otta Žraloci a malé ryby ani v jedné jsem se nedostala dál než na padesátou stránku. Když si vzpomenu jak jsme se tahali o knížky od Haileye, Puza, Simmela a teď už si jich nikdo ani nevšimne... prostě už jsme někde jinde..

Stometrové čtvrteční fronty na Haileyho a Francise - kdepak je jim konec.

A vycházely ve statisícových nákladech, stejně tak detektivky, řekl bych jako úlitba čtenářskému hladu po napínavé čtivé literatuře, vždyť co se jinak dalo v 70. a 80. letech číst, kromě klasiky, kterou soudruzi považovali za neškodnou, a pár nenápadně a v malých nákladech "protlačených" Kafků, Musilů apod.

Z akční literatury těch let mi zůstala náklonnost k dvojici Scortia-Robinson a ke knize Johna Lange "Dvojice" (Binary).

A abych nezapomněl, od 60. do 80. let jsme se dočkali většiny kvalitní sci-fi i z angloamerického prostředí.

Vždycky jsem měla alespoň malou knihovničku s tituly které jsem měla ráda.

Nedávno jsem si vzpomněla na Jak jsem vyhrál válku - mám to ve sklepě stejně jako Pýcha a předsudek nebo Slovácko sa nesúdí...

Stejně jako LP desky od Suchého se Šlitrem až po Janis Joplin...

Všechno jde dnes najít na internetu.

A knihu jsem nedržela dobře pět let.

Na důchod plánuji vyčlenit si (dětský) pokoj a tam tyhle poklady (i staré VHS kazety a kazety do kazeťáku) uložit a občas si je užít.

Jak jsem vyhrál válku

Pýcha a předsudek mě neoslovila. To raději "Hovory" od Marka Aurelia

Děkuju, jsem ráda, že i jiní lidé nečtou to, co jindy hltali. Nejsem sama.

Zkuste Neználka, loni v létě jsem šel uklízet půdu a zasekl jsem se na celý den na všech třech dílech.

Já býval až chorobným čtenářem a teď NIC. Je to tak. Internet killed the reading.

Tomu rozumím. Taky jsem kdysi zvedal průměr tempem jedna knížka za den, ale dnes jednou za měsíc něco z několika stran doporučeného, jinak stačí tyhle tlachy na netu.