Učitelkou proti své vůli

Nikdy jsem nechtěla být učitelkou. Ne snad, že bych toto povolání považovala za nějak méně hodnotné nebo nepůvabné! Naopak! Učitelů si vážím hodně, a v poslední době opravdu extrémně…

Kdyby snad někdo chtěl poukázat na to, čím se živím, uvádím, že to je něco jiného. Jsem hravá, muzikální a výtvarně ledasčehos  schopná, navíc ze mě číší dětinskost a vřelost, což mě činí pro děti téměř neodolatelnou.

Takové věci jako disciplína, řád, pravidelnost, důslednost a režim zůstaly u mě dosti nevyvinuty a dá mi hodně práce toto zamaskovat a vyvážit mým pedagogickým šarmem. Což ve školce jakž takž jde, zatímco ve škole by to jistě drhlo.

Momentálně se nacházím v roli učitelky ZŠ.  Konkrétně 1. třídy. Nevybrala jsem si to já, vybral mi to koronavirus.

Mám jedinou žačku, bystrou, horlivou, roztomilou. Do školy chodí fanaticky ráda. Je to ten typ, co nemůže dospat a v pět hodin ráno mi přijde zkontrolovat budík, jestli není rozbitý.

Svou paní učitelku miluje, a má proč: je skvělá, svou práci i děti má ráda a navíc má ty výše zmiňované vlastnosti, které já nemám. A tuhle paní učitelku teď zastupuju…

Jsem sebekritická a i moje žačka- dcera nešetří průběžným srovnáváním vyčerpané suplentky a originálu: paní učitelka Helenka to říká jinak!  S tímhle handicapem se mi dost špatně učí. Naštěstí je Nanda samostatná.  Učivo si vychutnává a má obrovské množství otázek. Padá mi tlak i hlava.  Ne v dceřiných, ale v mých silách není jet výuku v jednom tahu, jako ve škole. Svévolně a sebezáchovně jsem ji tedy rozdělila do tří částí, mezi jednotlivými pak chodíme na zahradu, vržeme na housle, venčíme psici, a cokoli jiného. Ano. Vím. Paní učitelka Helenka to tak nedělá. Ale já musím.

Navzdory tomu, že od doby, co jsem domácí učitelkou, přes den spím, jsem večer tak ubitá, že sotva mžourám.

„Maminko, nespi, ještě mám spoustu otázek!“

Ale já spím. Možná ještě dřív, než mi hlava klesne na polštář. Nanda si ještě čte povinnou četbu, svěží jako křepelice. Po přečtení bude psát něco jako referát, který by měla přednést dětem, až bude zase opravdová, plnohodnotná škola.

Snad se toho dočkáme A snad to nebude chtít trénovat ještě dneska, případně hned ráno…

 

Věnováno paní učitelce Helence

 

 

 

 

 

Autor: Ivana Dianová | sobota 11.4.2020 4:15 | karma článku: 31,57 | přečteno: 781x
  • Další články autora

Ivana Dianová

Hyeny na lovu starých lidí

14.5.2024 v 9:56 | Karma: 38,13

Ivana Dianová

Matky „jiných“ dětí

4.5.2024 v 0:53 | Karma: 37,49

Ivana Dianová

Exotická večeře

25.4.2024 v 1:12 | Karma: 24,11

Ivana Dianová

Nedívej se tam, nikdo tam není

10.4.2024 v 10:24 | Karma: 26,40

Ivana Dianová

Billa šok

26.3.2024 v 22:32 | Karma: 42,87