Neznám nikoho, kdo by rád chodil na gynekologii. Přesněji řečeno neznám žádnou ženu, která by tam ráda chodila. Nebo možná nějaká taková existuje, ale já to tedy rozhodně nejsem.
Prostě tam čas od času zajdu, na prevenci víceméně. Mám skvělého pana doktora, který mě zná a tudíž ví, že při této události trpím jako to zvíře, a snaží se mě povzbudit. A tak zatímco se mi přehrabuje v mých nejintimnějších útrobách a já se snažím na tu chvíli víceméně zemřít, abych tam vůbec nebyla, natož snad nahá, vypráví tím nejvšednějším hlasem vtipy, jako bychom seděli někde u kafe a čekali na vlak. Miluju ho za tu citlivost a ohleduplnost a trnu, kdy půjde do důchodu, protože k nikomu jinému v tomto oboru v životě nepůjdu.
"Tak co máte?" zahalekal na mě při mé nedávné návštěvě. Vždycky mi vynadá, že ještě nejsem v přechodu. "To už se chystá konec světa, že přicházíte dřív než po šesti letech?" Naráží na moji poněkud nepravidelnou docházku. Teď se ale strefil. Konec světa... V poslední době přesně ten pocit denně prožívám. To ale není nic proti okamžiku, kdy vyslovím důvod návštěvy. "Tak něco takového, pane doktore," zasměju se, zatímco on pro změnu zvážní.
"Takže," zafuním a předkloním se na židli. Najednou to nejde vyslovit. Naproti v zrcadle vidím odraz své beznadějně zrudlé tváře, lemované rezatými vlasy. Pták Ohnivák, liška Ryška a kůň Zlatohřivák v jednom. "Takže: mám partnera, teda už ho nemám." Mám pocit, že ze mne vyšlehnou plameny a všechno kolem tu zapálím. Doktor je velmi, velmi zaujatý. Chápu. Celý život samý pindy, teď cvok. Osvěžující změna. Nějaký psychiatr by si to taky třeba rád občas prohodil. No, možná budu mít příležitost se ho zeptat, až ho odsud na mě zavolají!
"Takže partnera už nemáte," rekapituloval můj koktavý výlev lékař. "Mám kondolovat, nebo blahopřát?" Miluju jeho humor. "Jednoznačně blahopřát!" ujistila jsem ho spontánně. " A co je teda s ním? Neříkejte, že jste těhotná!?" vybafnul na mě výhrůžně. "To spíš ne, ale možná nakažená!" chytla jsem slinu. "On vám zahnul?" A když jsem kývla, udělal dlouze hmm a povozil se na židli. "Já myslím, že se zbytečně plašíte," zabručel chlácholivě, " nebo se vám spustil s...ehmm...s nějakou profesionálkou?" Tak jestli vyloženě profesionálkou, to bych si netroufla tvrdit, ale s přinejmenším nadšenou pilnou amatérkou, neplodnou, takže zřejmě bez..." uzavřela jsem to pracně a zalitovala, že to nemůžu říct na plnou hubu: Vážený pane doktore, ta dáma osouložila půl Prahy plus přilehlé vesničky! O dalších krajích a zemích nemám až takové informace, ale jsem celkem bez iluzí! A s takovou teď mám stejnou mikroflóru! A co nás, panečku, asi je! Kdybych dvacet let šlapala Perlovku, nebyl by to až takový rozdíl!
To mu říct nemůžu. Lezu na vyšetřovací lehátko a mračím se na doktora, jako by měl taky stejnou mikroflóru. Když je po všem, seskočím dolů, div si nezlámu nohy. "Počkejte, já vás svezu dolů!" krotí mě pan doktor. Dneska jsme se obešli bez vtipů. "Já už jsem dole! Úplně dole, pane doktore!" A sprosťák ve mně bezhlasně dodává: dolejc už to nejde, pane, v posledních dnech přímo reju držkou v zemi, víme?
Asi to nějakým způsobem uslyšel. "No pane jo, vy teda jedete! Pozor na to. Infarkt se mnohem hůř léčí než jakákoli pohlavní choroba! Mluví vážně a bere mě za ruku. "Já tam nic nevidím, myslím, že to bude v pořádku," řekne mi, kdy si mám zavolat na výsledky. "Vy tu ženskou asi dobře znáte, že. I kdyby tam něco bylo, nezabíjejte ji," něžně se na mě usměje, "a jeho taky ne!" Moje duševno mi maluje dokonalý obraz, jak s lejstrem s razítkem "HIV pozitivní" vrážím do dveří společného bytu obou zlatíček, jednou ranou vyrážím její šedé koňské zuby, a zatímco se držím futer, kopu do rozkroku svého bývalého milého. Moje představivost je obludná a bezpochyby na ni jednou dojedu. Znovu cítím něžné hlazení a polibky, ještě teď si vybavím tu neuvěřitelnou zamilovanost, něžná slova a slůvka, miluju tě, jsi moje životní láska! Konec konců- je to dnes přesně týden, kdy jsem je slyšela naposledy. A předtím tak tisíckrát! Vidím jak se usmívá na moje děti. Jak to, že jsem to už tehdy v začátku neodhalila? Jak to, že jsem do toho s takovým nasazením šla? Slepá, hluchá, blbá?
"Protože jsem kráva!" zařvu nahlas.
