Někteří lidé si mohou bez obav říkat a psát, co je napadne, a nic se jim nestane. Mně ale neprojde vůbec nic! Už mnohokrát jsem se o tom přesvědčila, naposledy teď, je to pár minut...
Zaujal mě článek mého kolegy Davida Vlka, a dokonce tak, že jsem pod něj připsala pár příspěvků. David se poctivě zamýšlel nad nesmrtelnou otázkou: Jak má muž naznačit ženě, že má chuť na sex?
Občas se mi stane, že rychleji píšu, než přemýšlím. Vyjádřila jsem se poněkud lascívně, že to jde i bez řečí a přirovnala výmluvný roztoužený výraz mého milého k masařce v masně.
Už když jsem to odklepla, lekla jsem se. Hodně! Teď je můj milý v práci. Ale až přijde domů, co udělá? Sedne k počítači a tohle téma jistě nemine bez přečtení článku včetně reakcí na něj! A co tam najde? Že jsem ho přirovnala k hladové masařce! Udělalo se mi nedobře. Poprvé se netěším na milého návrat. Je to lev, tohle nezkousne, jakkoli má smysl pro humor.
Najednou se udělá průvan, v kuchyni je otevřený balkón, a jak to zafoukalo, otevřely se dveře do pokoje, kde sedím.
Do pokoje s divokým bzučením vletí obrovská chlupatá masařka. Párkrát zakrouží pod stropem a pak neomylně usedá na monitor. Myje si všechny nohy i sosák a s nepopsatelný výrazem se na mě upřeně dívá...
http://vlkdavid.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=525789
