Mám ho v hale. Je veliké, vidí se tam opravdu každý, kdo má zájem. A u nás má o to zájem každý, jak jsem si už dávno všimla. Je to totiž velmi vlídné a přející zrcadlo. Takové by chtěl mít každý.
Má jednu vadu, ale já si nejsem tak úplně jistá, že je to vada: nejde vyčistit, zdá se. To zrcadlo můžete mýt a leštit libovolně krát denně, ale stejně je pořád špinavé!
Dole je oslintané a olízané, uprostřed je olíbané, úplně nahoře je občas od rtěnky nebo krému na obličej.
Mapy nahoře jsou ode mne. když si chci nalíčit oči nikoli po paměti, musím se skoro přitisknout, a pokud jsem nakrémovaná nebo už mám namalovanou pusu, je z toho docela pěkná abstrakce.
Uprostřed občas trénuje dcerka polibek právě probuzené Šípkové Růženky, protože člověk nikdy neví, co se může stát, a být nepřipravena na takovouhle situaci by byla věčná škoda. Že má Růža růžovou pusu, snad ví každý a já to tu nemusím zdůrazňovat!
Dole je zrcadlo prakticky matné. Několikrát denně sem chodí naše stará fenka Réza. Je jí už opravdu hodně: neslyší, skoro nevidí, a hlavně už jí to až tak dobře nemyslí. Když se cítí osaměle, přichází k zrcadlu. Co vidí, když se úplně přitulí? Vidí pejska! Milou fenku, která už z dálky vrtí, usmívá se vstřícným čenichem, a hlavně: vždy ji několikrát vřele olízne! Rozmery tu fenku miluje a samozřejmě její olíznutí láskyplně opětuje! Stejná fenka jezdívá s Rozmery i ve výtahu, když ji neseme v náručí. Drží jí vždy její panička, což Réza nechápe, ale i ji pokaždé olíže.
To zrcadlo mám ráda. Jednoho dne bude snadné udržet ho zářivě čisté. Ale na tu dobu se vůbec netěším...
