A taky o polce, tyhle dva tance mám nejradši. Ale nepohrdla bych ani jinými. Taky sním o tanečníkovi, který by mě pevně držel, lehce vedl, a se kterým bychom se na sebe celý večer usmívali...
Můj první a třetí chlap byli taneční mistři. S prvním jsem tancovala, když se na něj teprve školil, ale i to stálo za to, druhý už se tancem živil. S prvním jsem se vznášela na vlnách tak sladkých a vysokých, že jsem se ani nechtěla vracet na pevnou zem. Druhý už byl profík, navíc velmi ctižádostivý. Byl ke mně velmi nesmlouvavý a dost mě dřel, neb už byl profesionálně zvrácený. Dost to bolelo, už jsem byla o pár let starší a ztuhlejší, ale z té závratě a rozkoše čerpám ještě dnes. Vlny byly strmější, ale radost pak bezbřehá. Jsem navždy poznamenaná. Stačí slyšet patřičnou hudbu nebo dokonce přímo pozorovat, jak někdo tančí, a už surfuju.
Ostatní muži mého života mě sbalili podmínečně, a sice pod slibem, že se podrobí intenzívnímu doučování, poslední z nich mi dokonce slíbil, že spolu půjdeme do tanečních pro dospělé. Fakt jsem tomu věřila! Chtěla jsem ještě okusit tu závrať. Rozletět se po parketu, kolem dokola barevné šmouhy, cítit pohupování sukně a napůl v bezvědomí se usmívat. Víte, že když při hudbě pustíte paže po větru, můžete se se na chviličku vznést? Jen o pár milimetrů a jenom na chvilku. ale - nemohu si pomoct- je to prostě létání?
Já vím, že ještě nejsem stará, ale na některé věci už jo. Třeba na ten tanec. Určitě jsem už všechno zapomněla. A bolí mě klouby. A neudýchám ani Nuselské schody. Prostě...Co se tancování týče, už je vymalováno. Asi.
Vím to, ale to mi nebrání ve snění. Snění nebolí, taky je trochu barevné, a vlny se zde mohou rovněž vyskytovat. Zvlášť když si pustíte nějakou krásnou hudbu. Nebo když pozorujete tančící a usmívající se páry.
Takže sním. Sním o tanci, tanečníkovi, lásce a různě vysokých a strmých vlnách, barevných jako bublina z bublifuku.
A- věřte nebo nevěřte- občas se mi přihodí taková věc. neuvěřitelná, já vím.
Někdy se mi podaří o pár milimetrů vzlétnout...
