Blahopřejeme Vám co nejsrdečněji a nejupřímněji! Byla jste vylosována- jakožto věrná čtenářka našeho časopisu- jako absolutní výherkyně částky 1. 000 000 Kč!!!
Toto bylo vytištěno tučným barevným písmem a bylo to podtrženo.
Teta byla na vrcholu blaha. Proč to jenom nepřišlo dřív, proč až teď, v jejích osmasedmdesáti letech? Jak by si ty peníze byla užila, když byla mladá a zdravá! No alespoň na stará kolena bude žít pohodlně a hezky a ani my, její neteře, nepřijdeme zkrátka! Proto nás také k sobě zavolala: abychom se potěšily společně, já, moje sestra a teta!
Od téhož odesílatele, jistého časopisu, byla i další obálka. Nedočkavě jsem ji roztrhla. Teta se celá třásla rozčilením. Už je to tady! Byl to omyl, to se za chvíli dozví, takže stáří bude bez blahobytu jako ostatně celý její život.
Jaký omyl! Opět blahopřání. Ale s podmínkou! Vyberte si ze tří možností barvu Vašeho nového auta! A aby jí tu milou barvu někdo nevyfoukl, pro jistotu nechť pošle 1000 Kč jako zámluvné! Přiložené fotky byly luxusní.
Teta byla bez sebe. Auto! Bude mít auto!
Taky jsem byla bez sebe. Zatímco teta se vrhla do vybírání odstínu metalízy, dočetla jsem až do konce. Tak jsem se dozvěděla, že k předání výhry hned tak nedojde. Je zapotřebí objednat si autoatlas Spojených států, potah na sedadla a dvě rohožky bratru za lidovou cenu 5 tisíc, a tyto obratem zaslat na uvedené číslo účtu.
S černým podezřením jsem se vrátila k prvnímu dopisu. Ano. Tady zase bylo zapotřebí objednat si tácek, sadu propisek a pouzdro na doutníky za další symbolickou částku tři tisíce!
Odesílatel při té příležitosti děkoval za došlou platbu za teplákovou soupravu za další dva a půl ticky!
Celý večer jsme strávily vysvětlováním, oč se jedná. Varováním a prosbou, aby teta už nikdy nereagovala na žádný dopis ani nabídku. Podvod! Vyděrač! Zloději! Se sestrou jsme se předháněly v ošklivých výrazech, aby to tetě došlo.
Nedošlo…Teta, chytrá a vzdělaná ženská a břitkým úsudkem ke konci života změkla a proměnila se v důvěřivou a umíněnou osobu, která si nedala říct.
Když jsme po čase vyklízely její byt, ustrnuly jsme. Plný peřiňák známých dopisů s rozličnými sliby a předčasnými blahopřáními k výhře, ke které vždy chyběl jenom krůček, krůčičínek!
Ale místo toho jenom ohromné množství bezcenných cetek a hlavně plno útržků od poštovních poukázek, které dokazovaly, že teta jim věřila až do smrti.
