Osoby a obsazení: Medvěd: Sáša. Liška: Máša. Vlk: Páša. Babička: Dáša. Děda: Jáša. Ježíšek: Abdullah Ibn Sah. Marie: Lin Than...
Vánoční besídka je ve školce vždy velká událost. Pro děti, rodiče, i pro učitelky. Musím se přiznat, že mě to hodně baví. Koledy, divadelní představení, a tak. Je jasné, že největší tahouni ve věkově smíšené třídě bývají předškoláci. Je pro ně hračkou naučit se texty, jsou patřičně vyzpívaní a už mírně otrlí, takže je určitá naděje, že se nepočůrají nebo neutečou strachy. Prostě předškoláci a pár středních dětí to vedou, malé děti se otrkávají a tvoří roztomilou dekoraci.
Letos jsem měla určité (nemalé) obavy. Přestože jsme klasická česká školka, máme hodně žáčků z řad cizinců. Převažují Rusové, Ukrajinci, Číňani. Pak máme pár Vietnamců, Arabů a dětí s africkými kořeny.
V posledních letech mám nejvíce Rusů a Ukrajinců. Mám jich ve třídě jak malejch myší. A letos jsou skoro všichni předškoláci! Jsou to všichni moje kočičky, ale nějak jsem si neuměla představit, jak zpívají hromadně české koledy. Jejich temperament a hlavně šílený přízvuk mě dost děsil.
"Udělej vánoční dílničku," radil mi škodolibě kolega." Upečte si ovocný čaj, upatlejte pár svíček, a bude,"radila mi další kolegyně. "Dílničku nesnáším. Než to, tak ať moji miláčci zapějí třeba častušky, byla jsem zatvrzelá. "Chceš mít častušky, budeš mít častušky," smál se kolega.
Moje namixované děti jsou velmi muzikální. Jsou zvyklé, že hodně zpíváme a hrajeme, takže představou vánočního pásma byly nadšeny. Zpívaly s chutí a krásně. "Náruodiu se Krístůs Pan,.." v jejich podání měla zvláštní šmrnc. "I-va-no?" vyslovila zvolna paní ředitelka, když jsme se jí pochlubili generálkou. "Paráda, co?!" usmívala jsem se hrdě. Naprázdno polkla. "Jo", vydechla po pár minutách strnule.
Nadešel ten slavný den. Deset nádherných klasických českých koled plus nějaká ta moderna, divadélko. Hlediště převážně rusko-ukrajinsko- české, sem tam nějaký ten Slovák, Arab. Všichni šťastní, dojatí. Nebyla nouze o zvlhlé oko, objetí, dárečky, domlouvání vzájemných návštěv. Vzhledem k tomu, že jsem včas rozdala noty, zpívalo i obecenstvo. Svorně. Jejich přízvuky se mísily, připadala jsem si jako misionář: převádím je na svou víru- všechny spřátelené kmeny, a nikdo mě nechce sežrat! Pak že to nejde!
Na jaře je další besídka. Už teď se těším. kromě ryze českých písniček a básniček hodlám zařadit - Kaťušu! Nepochybuju, že bude přijata s úsměvem; bude se zpívat rusky! Už mám namnožené noty...
