Jsem introvert. Dav hustší, než dva lidé, mně nahání hrůzu. Když mi dáte na vybranou: buď na společenskou akci nebo k zubaři, jdu k zubaři. Na veřejné čtení o více než dvou posluchačích nebo návštěva gynekologie,..ale jo. Gynda.
Více lidí najednou pro mě znamená hluk, šum, slité barvy a nutnost neklimbnout, a to ani na chviličku. Možná to nebude jenom introvert, ale už lehké šmrncnutí autismem? Nedivila bych se. Když ty lidi potkám po jednom, nebývá problém. Většinou. Popovídám si s velkou chutí- někdy, a většinu z nich mám ráda. Ale nesmí na mě nabíhat ve velkém! Vzhledem k okolnostem v mém životě je to pro mě velmi nepraktické. Vlastně je to malér.
Ještě větším malérem se jeví extrémní společenskost mojí dcery. Je šťastná, když se to kolem ní pořádně hemží! Když to frčí! Obdivuju ji. A leze mi tím na nervy. Ne snad, že bych jí to nepřála, to ne! Ale...Chodíme všude spolu, přece! A já se tím pádem vezu na vlně hukotu, pozornosti a šrumce s ní.
"Dobrý den, děti (lidi), já jsem Natálka Dinóová a budu s vámi kamarádit!" Touto větou Nanda zahajuje vstup kamkoli. Do dětského koutku, na návštěvu, do obchodu, do čekárny u lékaře, na hřiště. A okamžitě si hraje a povídá. Se všemi. Zastaví kolotoč s pěti velkými dětmi a nenuceně přisedne. A je vítána! Vzhledem k tomu, že se neopomene seznámit i s rodiči svých kamarádů a poptat se srdečně po zdraví všech příbuzných, ať už jsou přítomni nebo ne, jsem (ne)násilně zatažena do hovoru.
Má to svoje výhody, to přiznávám. U zápisu do školky se mi to celkem šiklo. Než jsem si natáhla návleky, Nany zabušila na dveře ředitelny, vnikla obratem, podala paní ředitelce složku všelijakých lejster a po zevrubném popisu celé naší rodiny včetně zvířat pravila: "Tak tady nesu ty papíry. V září přijdu do školky, ale až přijedu z chaty, jo? Tak zatím ahoj!" Vzhledem k tomu, že jsem se již několik týdnů, ne-li měsíců poměrně usilovně modlila, aby se do školky vůbec dostala, to bylo dosti odvážné. Ostatní rodiče ani na okamžik nezapochybovali, že se naše rodina s rodinou paní ředitelky přátelí již léta a přijetí tudíž máme v kapsa...
Strašlivé rozhovory v MHD typu "Kam jedeš, paní? K paní doktorce? A co ti budou dělat? Injekce? A kam? Do zadečku nebo do žíly? MAMINCE JEDNOU PÍCHALI DO ZAD A ONA HROZNĚ SPROSTĚ MLUVILA A .... Maminko, nemačkej mě tak! " Áááááááááá!!! Nanda vás spolehlivě zkompromituje během několika minut.
Jsem kvočna, která vyseděla kachňátko! A jsem nucena se denně cachtat s ním! Je to moje mláďátko, přece! A tak se cachtám, víceméně úspěšně.
A jenom občas si tak trochu introvertně zapláču...
