Ivo to měl před očima jako celý film, jenže zpomaleně. Denisa na houpačce. Denisa u klece s opicemi. Denisa s obrovskou porcí zmrzliny. Šibalsky, skoro už žensky pomrkává na tátu za fotoaparátem. Nádherná dívka s blonďatými vlasy.
Tehdy je měla spletené do dvou copů. Takový nádherný den! To bylo naposledy, co spolu někde byli. Vlastně naposledy, co ji viděl a slyšel. Jak už to je dlouho, přemýšlel, a vyšlo mu, že svou jedinou dceru viděl naposledy před třemi měsíci. Tehdy zrovna měla sedmé narozeniny, vzal ji do ZOO, kde to měli oba rádi...
Od té doby mu jeho bývalá žena bránila se s Deniskou vídat. Byla nachlazená. No dobře. Znovu byla nachlazená. Divné, ale což, může se stát. Příští víkend si pro dceru přijel až domů a dozvěděl se, že malá je u prarodičů. Proč, když se přece domluvili? Proto! Odmítla mu ji dát i jenom k telefonu.
Když mu bývalá manželka definitivně přestala brát mobil, rozhodl se zajít na OSPOD. Poradit se. "V žádném případě si nechci stěžovat, jen se chci poradit, jak mám postupovat, abych viděl svou dceru tak, jak rozhodl soud," vykládal nesměle a jeho ruce nervózně přejížděly po opěrkách židle. Sociální pracovnice slíbila, že zorganizuje společnou schůzku obou rodičů na neutrální půdě. Ivo si od toho dost sliboval. Na Denisku byl odmalička velmi upnutý. Dokonce byl i na rodičovské dovolené, aby se žena mohla brzy vrátit do práce, která ji velmi naplňovala, což Ivo chápal, tím spíš, že vydělávala mnohem víc, než on. Zdálo se mu to logické a rodičovskou dovolenou si s holčičkou vyloženě užil.
Dva dny před plánovanou schůzkou mu zavolala paní ze sociálky, že se setkání ruší pro zaneprázdněnost matky, která ale slíbila, že se s otcem dítěte spojí a vše dají do pořádku. Ivo byl částečně rád, protože podobné akce před cizím obecenstvem nesnášel, ale nemohl uvěřit, že by to mělo jít po tom všem tak hladce. Nakonec se přesvědčil, že jeho žena dostala rozum a jde jí hlavně o dobro dítěte.
Natáhl se pro mobil, že opět zkusí zavolat, ale ten se mu rozdrnčel v ruce: Elena- jeho bývalá. No konečně! "Ahoj Eleno," pozdravil neutrálně. "Poslouchej, co ti teď řeknu," vyslovila žena upjatě. "Nech nás už na pokoji, rozumíš!" "Jak na pokoji, já jenom chci vídat dceru, jinak..." "No, tak to prostě nebudeš vídat moji dceru!" přerušila ho, teď už rozčileně. "Už máme jiný život, tak se podle toho zařiď, laskavě!" "Chci jenom vídat Denisu! A ona potřebuje svého otce!" teď už řval, až mu vystoupila žíla na spánku. "Už má jiného otce, lepšího!" odsekla Elena.
"Já to takhle nenechám, budu se bránit! Nenechám se jako táta odstavit! Miluju svoji dceru a mám na ni právo!" řekl už klidněji, ale rozhodně. "Jo tak ty se budeš bránit, jo, ty naivko? Ty ji miluješ, jo? Fakt? Ty mě budeš někde špinit! Tak se dobře usaď a poslouchej, co ti teď pustím!"
Chvíli bylo ticho a pak se v mobilu ozval tichý dívčí hlásek, přerušovaný úsečnými otázkami Eleny: "A řekni mi ještě, jak to bylo, když jsi byla u tatínka doma, to s těmi kotrmelci," nabádala dívku. " No, musela jsem dělat na posteli kotrmelce dopředu a dozadu, pořád dokola, sem a tam," špitl hlásek. "A byly jsi přitom svlečená, viď," ptala se matka. "Byla jsem... nahá." "A co dělal tatínek? Byl taky nahý?" zněla další otázka a následovalo další tichounké přitakání a podrobnosti typu "sahal na tebe tatínek, a jak, a kde"... Ivo nevěřícně naslouchal, jak ho žena a jejich dítě obviňují ze zneužívání a chtělo se mu zemřít. Poslední otázka byla: " Chceš chodit k tátovi?" Dlouhá pauza, pláč a nakonec Denisčin výkřik "NE!"
"Tak co, slyšel jsi to?" uchechtla se Elena, když nahrávka utichla. "Dám ti dobrou radu- nech nás už na pokoji a všichni budeme v klidu. Jinak tohleto té tvé socce přehraju a uvidíš, jak se na tvou lásku k dceři budou dívat u soudu, ty pedofile! Rozumíš?"
Panebože....Byl jako omráčený. Co bude dělat? Nenapadlo ho nic, co by nakonec neublížilo dcerce. Vyšetřování, soud- ať by se dobrali pravdy nebo ne, dceru by čekaly výslechy, tahanice, to ji zničí... A vůbec, dokáže přesvědčit soudce, že opravdu není pedofil? Že nic z té nahrávky není pravda? Že kotrmelce Denču skutečně učil, ale už před víc jak rokem, byli oba oblečení a NIKDY by se dcerky nedotknul jinak, než normální táta svého dítěte?
Když splní, co chce Elena, a skutečně se stáhne přinejmenším do doby, než bude Denise osmnáct, přijde o dceru a možná nadobro, možná jí to nebude schopen vysvětlit, neodpustí mu, že ji nechal samotnou, navíc, touhle šíleností ho může žena vydírat po libosti...
Otevřel si album a znovu a znovu si prohlížel fotografie ze společných chvil s dcerkou. Měl pocit, že se mu vaří mozek, skoro slyšel bublání v hlavě a cítil nesnesitelnou bolest. Napadaly ho samé šílenosti a bezmoc byla jak ohromný kámen na jeho hrudním koši; sotva dýchal úzkostí. Tahle noc bude hrozná, věděl, ale co druhý den? Co další dny? Ne!
Hned ráno zavolal svému spolužákovi z gymnázia a vnutil se mu na návštěvu. Byl to jediný advokát, kterého znal.
Bude bojovat.
