Nádherná součást těla. Jemný, něžný, citlivý, ale umí být i rázný, pánovitý, až to bolí! Ráda si s ním hraju. Vydržím se s ním mazlit nekonečně dlouho. Je tak vděčný! A umí to dát najevo. Dalo by se říct- máme emoce jak na dlani!
Kéž by všichni měli ocas!
Koukla bych a hned věděla: má ze mě dotyčný radost? Miluje mě? Líbím se mu?
Meggy měla bohatý, do péra stočený strakatý ocas. Byl hebký a rány od něj vůbec nebolely. Když mě vítala, bylo to jako hlazení labutěnkou. Když jsem ho chtěla natáhnout, ihned si ho zase smotala a hodila na záda. Moc jí tam slušel...
Réza měla typický vlčí ocas. Dlouhý a pevný, chlupatý. Při odmykání dveří bytu jsem slyšela radostné mlácení do skříně. Neúnavné a velmi rázné. Když se pro změnu soustředila na vítací rány do mých nohou, divže jsem neměla šlice!
Ťapka má dlouhý, hladký a silný ocas. Dvoubarevný: nahoře černý, zespodu blond.
„Fuj, jako had!“ vyjádřil se Honza. Ale je to krásný dobrmaní ocásek!
Moc ráda si s ním hraju. Je to pro mě pravá relaxace. Navíjím pružnou oháňku kolem dlaně a zase pouštím.
Ťapka mě miluje, takže nic nenamítá. Nesmí to trvat ale moc dlouho.
Včera jsem byla hodně potřebná. Relaxovala bych s jejím ocasem v hrsti donekonečna. Ťapinka to chvíli snášela, ale pak se namíchla. Nejdřív se po mně ohnala s hrdelním zavrčením, pak ukázala zuby, jako že už dosti bylo ocasní masáže, pak seskočila z pohovky a zanořila se pod stůl.
Taky dobře, urazila jsem se. Já jí půl řízku- ano. A ona mně na chvíli ocas- a už se škrtí. Ať si jím trhne!
Než jsem to stačila říct nahlas, Ťapka se opět vynořila zpod stolu a vrazila mi do ruky svoje psí barevné lano, co jsme jí koupili na přetahování a hryzání. Pak mně láskyplně olízla ruku a spokojeně se znovu rozložila na gauči.
