Zeleninka. Masíčko. Mlíčko. Kašičky hedvábné, do lahodna vymíchané. Jogurtíky. Tvarůžek. Ovoce. Vše v té nejdokonalejší úpravě, by to mým dětem sloužilo ku zdravému vývoji i chuti, navíc ještě krásně upravené, by jim to přivodilo estetický zážitek, na který se hned tak, možná dokonce nikdy nezapomíná. Přepečlivá matka, neváhám říct, že vzorná matka. Nemám si co vyčítat, naopak se musím pochválit, však i doktoři v poradně i jinde mě vždy chválili a chválí!
Nevíte někdo, proč teda jsou moje obě děti tak „nežravé“?
Když jsem si odvážela z porodnice v té době čtyřměsíčního syna, který právě dosáhl krásných dvou kil a třiceti dek, což byla vzhledem k jeho šedesáti dekům po narození nádhera, byla jsem posedlá dvěma věcmi: uhlídat ho, aby nepřestal dýchat (moje noční můra) a...VYKRMIT HO! V té době frčel Nutrilon a Aptamil, což byla v porovnání s Feminarem na předpis drahocenná lahůdka. Já se tak snažila! Jak já se snažila!!! Ofrňoval se tak vytrvale a zásadově, že jsem si zoufala. Trochu ho namlsaly šťávičky, pak se nechal zlákat na umixované zeleninovo- masové polívčičky. Mixovala jsem mu je asi do pěti let, totální selhání, aspoň dle moudrých knih. Jediné, co si, váhám to tak pojmenovat, oblíbil, byla vymačkaná šťáva z pomeranče s rozdrcenými "piškotkami" a nastrouhané jablko s tvarohem. Tím se dojídal asi do patnácti. Sledovat syna při jídle je dodnes zážitek pro silné nervy. Neúčastně dloube do talíře, když sní dva knedlíky, má žravý den.
Doufala jsem, že to s dcerou bude jiné, lepší, samozřejmě. No, to jsem se spletla! Miluje pouze kakao a vanilkový puding. A pórkovou polévku. A jablka. Hrušky. Všechno ostatní buď pozře, když jsem hodně dotěrná, nebo nepozře. V zásadě nikdy nemá hlad ani chuť, jakkoli vím, že se to nemá, nutím ji, povídám jí při jídle, no prostě skandál.
Obě děti navzdory tomu nádherně prospívaly a prospívají, kupodivu přibírají a mají krásnou barvu ve tváři (a skvostné hodnoty v krevních obrazech), zatímco já jsem celoživotně zmítaná pochybnostmi o svých vykrmovacích schopnostech. Jsem schlíplá a neutěší mě ani fakt, že v práci jsem schopná CIZÍ děti tak motivovat (rozuměj zblbnout), že vylizují talíř, popřípadě si houfně chodí přidávat...
Dneska mi naše batolka připomněla jeden zážitek ze synova dětství. Byly mu tehdy necelé tři roky, na chatě se právě vzpamatovával ze své super zdravé, s láskou umixované večeře, zatímco zbytek rodiny začal pojídat uzeninky ze zabijačky, které nám poslali staří rodiče z Čierne. Sami je vyráběli a byly skvostné! Pikantní, voňavé! Nejlepší na světě! K tomu vlastnoručně vypěstovanou zeleninku. Syn se měl účastnit pouze společensky a vzpamatovat se z překonávání miniaturních kousíčků zeleniny ve svém talíři, což mu činilo značné potíže. Náhle se natáhl, popadl kus slaniny i s kůží, a labužnicky se do ní zakousl. Přichroupnul kroužek cibule, přidal tenký plátek česneku, proužek pálivého „beraního rohu“, a slastně to spolykal. Chybělo už jenom, aby si cvaknul slivovice z otcovy sklenky. Bleskově celý akt zopakoval, a šťastně se rozhlédl po rozchechtaných obličejích. Já jediná se nechechtala. Celou noc jsem se na něj chodila dívat, jestli žije, tolik jedů v sobě...
Dneska jsem si připravila ďábelské špagety a’la co dům dal. Nechyběla ani pálivá klobáska tentokrát od strýce z Czásovej. Na to Hermelín. K tomu naložené houby tak pikantní, že se člověk už ani nezajímal, zda jsou oficielně jedlé; huba po nich jela šejdrem. Dcerka ve své vysoké židli vlažně dojídala na másle dušené telecí s bramborovou kaší, jedno z jejích nejoblíbenějších jídel, což znamenalo, že jedla sama, neplivala, neprskala, nedávila se, neblinkala. Sotva zočila můj talíř se střapatým strakatým obsahem, ožila. „Nany ce ham!“ pravila důrazně. „Mámy ham!“ upřesnila pro jistotu. „To by ti nechutnalo, to pálí,“ myslela jsem to s ní dobře. „Tady je šu!“ ukázala na plátek klobásky. Hrábla mi do talíře a nabrala si domnělé šunky i špaget. Bleskově vložila do pusinky, požvýkala, bez problému spolkla. „Dík!“ utrousila spokojeně. A je to tady, pomyslela jsem si zdrceně. Kašle mi na zdravou výživu. Chce jedy! Máme zvrácené děti!
Uvažujeme o třetím dítěti. Jestli ovšem i ono bude nežravé a jedů chtivé, vybodnu se na zdravou stravu a začnu sbírat slevové kupóny do „mekáče“ a spol..
Snad se zavděčím!
