Naše vysněná dovolená se chýlila ke konci. Navzdory mým utkvělým myšlenkám s námi ani nespadlo letadlo, ani nebylo v místech našeho dočasného pobytu zemětřesení, dokonce se nekonal ani státní převrat. Prostě jsme všichni přežili.
Malátně jsme se pohybovali od moře k bazénu, od bazénu na skvělé jídlo, pak s kávou do lehátka, v podvečer pak vycházka do okolí. Poprvé v životě jsem nemusela hnout ni prstem, a všechny potřeby naší skupinky byly plně uspokojeny, aniž bych trpěla výčitkami svědomí. Bylo mi blaze a očekávala jsem, že mi tak bude až do odjezdu.
Den před plánovaným návratem do vlasti mi do tohoto bláhového plánu hodily vidle moje dvě dcerky. Byly to hodně velké a těžké vidle! Holčičky chtěly nakupovat...
Nakupování nesnáším. Zřejmě mám i nějaké mužské geny, ale při nákupech všeho druhu trpívám vždy jako to zvíře. (Týrané). Kamarád to má přesně naopak. Nákupy miluje! Když mi líčil, jak Turci fanaticky smlouvají, šly na mě mrákoty! Tak snad se určí cena, a když to zboží budu chtít, prostě ho popadnu, zaplatím, a vypadnu! Nebudu se ztrapňovat nějakým smlouváním! To je snad jasné, ne?!
Ne.
Tržnice bublala cizokrajnou hudbou, křikem ptáků a mnohojazyčným hovorem koupěchtivých turistů. Chaos. Babylonská věž ověšená nejrůznějšími světelnými efekty. A to strašlivé vedro! Měla jsem pocit, že jsem v pekle.
Holky si okamžitě vyhlédly krámek s parádou, dokonce i podle mého názoru vkusnou. Ceny nebyly nijak přemrštěné, takže mi nic nebránilo nechat proběhnout směnu peněz za hadříky a vypadnout směr bazén.
Ne.
"Teď uvidíš, kdo je Bergmann," pravil kamarád sebevědomě i natěšeně. Tvářil se tak, že jsem pochopila, že nám ten dobrý majitel krámku dá většinu věcí zadarmo, přidá toho zeleného papouška, co řval u vchodu, a ještě nám to všechno donese na hotel. Josef cestuje často a rád, a já vůbec nepochybovala, že po našem nájezdu milý Turek zavře obchod.
Vešli jsme dovnitř. Každý jsme pozdravili v jiném jazyce, jak nás zrovna napadlo, což snědého muže zaujalo: co jsme vlastně zač? Když jsme mu to řekli, začal jásat a doslova tančit v uličce mezi regály: "Milan Baroš! Milan Baroš!" Josef s ním probral fotbalovou říši a muž slzel. "Sleva Milan Baroš!" zakřičel slavnostně. Vybírejte, vybírejte a noste to sem na velkou hromadu, pak udělám slevu Baroš!"
Hromádka na pultu utěšeně rostla. Já jsem nic nezkoušela, neb jsem byla vedrem a vypětím úplně mokrá; pokud by se mi podařilo něco obléct, zcela jistě bych to už nikdy nestáhla z těla. Bylo mi trochu smutno z poznání, že ze všech skvělých Čechů, lékařů, hudebníků, spisovatelů a tak dále, mi zajistí slevu zrovna Baroš. Házela jsem různými jmény, ale muž vrtěl hlavou. Najednou zařval: "Monika Bagárová! Vzala si Uzbeka a ten je dobrý přítel bratra mého přítele! Mého nejlepšího přítele! Vlastně je to jako můj bratr!" Tvářil se jak majitel vesmíru a já už se skoro začala bát nejen o naši slevu, ale i o duševní zdraví obou pánů. Josef smlouval jak ďas. Oba hoši se titulovali divnými jmény, jako třeba bandita, sténali, mluvili o bankrotu, pak se zase objímali, smáli se, předstírali pláč; zírala jsem na to divadlo jak omráčená.
Josef stlačil cenu na minimum, ale prodavač se šťastně smál:" Sleva Milan Baroš a Monika Bagárová," zářil, a já už ulehčeně vytahovala peněženku. Zavlnil se závěs kabinky a vylezla Nanda. I ty poslední šaty, co teď svírala na hrudi, jí byly a skvěle slušely. Nandě totiž sluší všechno. Do černa opálená, vlhkým vedrem celá kudrnatá, nevinně bleskla svýma zelenýma očima po muži u kasy. "Monika Bagárová? Kdo tu mluví o naší sestřenici?"
Muž vytřeštil oči a blaženě si povzdychl. "Sestřenice Monika Bagárová!" Usedl, něco cvakal na kalkulačce a pak něžně zašeptal: "Sleva sestřenice Monika Bagárová!" Nastrčil nám kalkulant a Josef uznale zamručel. Sleva sestřenice Monika Bagárová představovala dalších deset euro dolů plus senzační parfém pro mě. (Dárek teta Monika Bagárová).
Opouštěli jsme trh jako ve snách a báli jsme se ohlédnout, že za námi prodavač poběží a s křikem nám všechno sebere. Možná bude mít i šavli, nebo něco takového, co já vím. Pak jsem přece jenom neodolala.
Turecký prodavač, před malou chvíli dokonale odrbaný naší rodinkou, stál na kraji koberečku před krámem, šťastně se smál a spínal ruce k nebi.
