Krutosti, tvé jméno je Člověk...
Kočka se lekla a zalezla pod auto. Právě včas. Opilec, vrávorající domů, kopl už jenom do vzduchu, následně ztratil rovnováhu a upadl. Následovala sprška vulgarit, namířených proti celému světu, pak se ten tvor zvedl a opět se vydal původním směrem. Na kočku naštěstí zapomněl.
V naší ulici kdysi bývaly celé kočičí gangy. Bydlely v nedaleké stráni, jedna stará paní jim do opuštěné garáže nosila jídlo, a ony ji milovaly. Každý večer jí šly naproti, už dopředu předly a těšily se na svůj denní příděl lidské dobroty.
Bylo to až delirické, vidět tam všechna ta kožešinová tělíčka pohromadě, ocásky vztyčené, lísající se, a pak velmi dojemné- pozorovat láskyplné počínání oné paní i koček. Bylo jasné, že potrava je až na druhém místě; pohlazení pak na prvním.
Kromě hodných lidí tudy chodili i ti druzí. Našli se takoví, kteří se vyžívali v trápení opuštěných zvířat, kopali do nich, pokud se zrovna nachomýtli ke krmení dravé zvěře, a podobně.
To byl můj okamžik. Visela jsem z okna a vydávala různé zvuky, rozuměj tleskání, klepání o parapet, někdy došlo i na výše popisovaný hod kostkou do dálky. Kupodivu to bylo velmi účinné. Buď kočky pochopily signál NEBEZPEČÍ a bleskově zalezly pod některé z aut, nebo se agresoři obratem umravnili při představě, že jsou sledováni a nechali si pro tentokrát svou chvilku úchylné rozkoše ujít. Potmě věděli prd, jestli je tam devítiletá holka nebo někdo, kdo je může jít dořvat, nebo něco jiného, každopádně ochladli.
Jednou nás vezl švagr z chaty. V autě byla moje sestra, jejich malý syn a moje matka. Uprostřed silnice se buď rvali, nebo se spíš pářili čtyři mourci. Řvali, že to bylo slyšet i v autě, a nevnímali svět okolo. V okamžiku „O“ nás museli chránit všichni svatí a ještě někdo navíc. Bývalo by lehce šlo kočičí grupáč objet a vyhnout se jim, ale švagr zvolil opak. Se čtveráckým smíchem se snažil do nich najet, zatímco já řvala a mlátila do sedačky před sebou, a možná i do toho „člověka“ před sebou.
Výsledek: kočky stihly utéct, alespoň co jsem mohla zpozorovat při i po incidentu, já pak jednohlasně dostala ve svých asi jedenácti letech náplast nebezpečné hysterky, vraha, nervově narušené, apod., což mi bylo dost jedno, tím spíš, že jsem nevěděla, co to znamená.
Zbytek cesty proběhl ve vyprávění švagra, na jaké zvíře kdy v životě už šlápnul, které nakopl, uškrtil, které…(doplň si sám), a já jsem v šílených duševních bolestech náhle poprvé v životě pochopila, že nejenom v naší ulici jsou kočky v nebezpečí. Že všechna zvířata na celém světě mohou potkat všelijaké lidské zrůdy, a já je nebudu moci ochránit. Ze svého okna všechny neuvidím, kostkou dohodím jenom velmi omezeně. Že zlých lidí jsou spousty a já jsem malá a bezmocná, ale i když dospěju a třeba tak docela bezmocná už nebudu, stejně to všechno neuhlídám.
Pamatuju si ten pocit, když jsem si najednou uvědomila, že mám život před sebou, a že spousta zvířat zažije utrpení, tolik bolesti, já jí nezabráním, většině nezabráním, přinejmenším, ale věděla jsem, že já ji budu tak nějak taky cítit a nedovedla jsem si představit, jak to vydržím, a byla jsem úplně ochromená hrůzou.
Ivana Dianová
Je na šlupky, já ještě ne
Popravdě doufám, že ani nebudu. Že mě k tomu nikdo a nic nepřinutí. I když, známe to: člověk nikdy neví...
Ivana Dianová
Utrpení- daň z lásky?
Snad každý měl v životě nějakou velkou lásku, o kterou později přišel. Smutek a trápení, které následovaly, se zdály být nekonečné. "Kdybys teď netrpěla, znamenalo by to, že jsi předtím nemilovala", nabídl mi útěchu kamarád.
Ivana Dianová
Příběhy z mé rodiny III.
Oba prarodiče si pamatuju jen málo. Děda zemřel, když mi byly asi čtyři, babička v mých deseti, ale od dědovy smrti polehávala a nijak jsem si ji neužila. Vlastně si ji pamatuju jako stařenku, mávající nám z okna. Jaká škoda!
Ivana Dianová
Příběhy z mé rodiny II.
Ale máma nevzpomínala jen na válečná léta. S radostí nám vyprávěla i o těch dalších, o obyčejném, mnohdy přetěžkém, ale pro mámu a spousty dalších lidí radostném životě.
Ivana Dianová
Příběhy z mé rodiny I.
Na své rodiče vzpomínám denně. Jsou tu se mnou tak nějak pořád. V poslední době si obzvláště vybavuju jejich vzpomínky na válku. Snad nějak pracuje moje podvědomí, nevím, ale hodně se mi o nich a jejich příbězích i zdává...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 629
- Celková karma 32,11
- Průměrná čtenost 2036x