Něco dělám špatně, asi. Nevím. Snažím se, docela dost se snažím, vážně. Ale dnešek mnou vpravdě otřásl...
Ne, nečekala jsem, že výchova bude snadná. Ani jsem si nemyslela, že puberta je nějaké vlídné období pro rodiče a vychovatele. Fakt ne. A samozřejmě vím, že mladší děti rády napodobují své starší sourozence. Ale stejně se divím. Zírám. Někdy se i zasměju, abych nebyla nespravedlivá.
Včera mi moje pětiletá dcerka oznámila, že jsem dětinská. "Maminko, ty jsi tak dětinská," řekla mi doslova, a já se okamžitě zamyslela, co tím myslí. Jako že jsem blbá, napadlo mě okamžitě a zarmoutila jsem se. "Jak to myslíš, Vivi?" přeptala jsem se ale pro jistotu, a dobře jsem udělala. Andělsky se na mě usmála a přišla ke mně na klín. "No, normálně!" odrazila se nožičkou a naše houpací křeslo se s námi dalo do pohybu. " Chováš se jako dítě, hraješ si, blbneš s námi, abychom měly radost! Všechno děláš pro děti! Pořád nám kupuješ všechno možné a sobě nikdy!" "Snad taky někdy přijdu na řadu," namítala jsem udiveně. "Nepřijdeš," měla jasno Vivi, "zase bude na řadě nějaké dítě, sobě nic nekoupíš!" vyhlásila nekompromisně. "Prostě seš dětinská, no!"
Musím říct, že jsem se opět hluboce zamyslela. Vivinčino prohlášení se jeví jako veskrze kladné hodnocení matky, ale něco mi tam tak kladně nezní. Teď jsem se zamyslela potřetí. Navštívila jsem rizikové pracoviště naší domácnost- dětský pokoj, a jeho pobočku- synův pokoj. Celkem nejsem nijak rozmazlená, co se zdejšího pořádku týče, ale dnešek se i této rozvolněné normě vymykal. Okamžitě jsem zahájila operaci: "Ty sebereš tohle, ty uklidíš támhleto, ty vyneseš tohle do smetí, a otevřete všechna okna, nebo uvidíte!" ke konci jsem už zvýšila hlas. Bordel jak v tanku a ochota k úklidu minimální. "Bordel?" divil se upřímně syn, kterého téměř nebylo vidět přes hromadu všelijakých krámů. "Já to seberu paaak," protahovala se líně Nanda s mobilem v ruce s nalepenými umělými drápy, které má do školy zakázané, a já jsem běsně zopakovala, co má okamžitě udělat. "Ta matka se tak vyčerpává," pravila svou malou pusinkou a Nandiným hlasem Vivi zarmouceně, aniž by hnula prstem, a já zase zpozorněla. Fakt mi vztek bublal až v uších, a efekt nikde. Něco dělám špatně!
Udělala jsem si kafe. Velké. Odebrala všem mobily. Vydala poslední prohlášení co a jak a do kdy. Vytáhla jsem vařečku a naaranžovala ji na stůl. Nikdy jsem ji sice nepoužila, ale všechno je jednou poprvé! Pustila jsem si Radůzu! Bezva chvilka jenom pro mne!
Kafe dopito, hodina "H" udeřila: jdu na kontrolu! Vyjadřuju spokojenost, vracím mobily. Dobrmanice v kuchyni chroupe vařečku: jejím sourozencům nebude nikdo vyhrožovat! Usmívám se. Jdeme všichni na zahradu. Zahrajeme si na schovku, což nás všechny baví. Mě taky- jsem přece dětinská!
A pak jdu koupit boty. Ne holkám třetí, ne klukovi čtvrté, sobě! Není vyloučeno, že i nějakou pěknou kabelku! Nepotřebuju je tak akutně, ale.....
V rámci výchovy.
