Někdo možná bude mít námitky, ale já si připadám celkem mladě. Na strom vylezu, rybník přeplavu, dokážu protancovat noc. Na podpatcích. A jsem schopná udělat stejnou blbost jako před dvaceti nebo i více lety. Takže za mě tak...
Dneska jsem ale dostala lekci, po které zřejmě budu muset přehodnotit.
Chtěla bych naší malé koupit kočárek pro panenky. Už dostala golfky, to jí byly dva a půl, ale tenhle má být hluboký, vysoký, opravdový. Je silně propanenkově založená, takže bude v rauši.
Stejně jako jsem si kdysi nevybrala ze současné nabídky kočárek pro syna a sehnala jsem si na inzerát v té době už naprosto nemoderní, obrovský, tmavě modrý sameťák (ještě ho mám schovaný pro vnoučata), nelíbí se mi ani dnešní holčičí kočárky.
I sáhla jsem po internetových inzerátech. V době, kdy jsem já vozila panenky, resp. plyšové kočky v kočárku, frčely nádherné modely! Podle mého názoru to přece není zase tak dávno, aby se nedal nějaký ten líbezný kousek sehnat! Já například měla šedočernobílý čárkovaný koženkový zkoseňák. Měl péra, bílá řídítka, slídu i síťku, a byl skvostný. Kamarádka měla červený s kostičkami na bocích a sestřenice zelený s okýnky! Celá jsem se rozněžnila: takový chci pro svou Nanynku!
Projela jsem nabídku a nevěřila vlastním očím. Kočárky mého dětství tam byly k mání celkem hojně, dokonce zachovalé a pěkné,
ale vesměs označené jako retro, nemalé procento dokonce jako starožitné!
Že mě zarazila jejich cena, za kterou bych často pojednala několik moderních kousků najednou, ponechám mimo diskusi. Ale jak je možné, že jsem i já....RETRO? A jak jsem tak koukala, nebude to moc dlouho trvat, a budu počítána mezi starožitnosti!
P.S.: Ale ten kočárek dle mých představ a vzpomínek budu Nandě shánět dál!
