Je to méně přirozené než když se v posteli nachází muž a žena? Zažila jsem oboje a zjistila, že přirozené jsou obě možnosti, ale s mužem je to jednodušší.
Moje kamarádka se rozhodla, že k ní přijedu s celou svou rodinou včetně psice na prodloužený víkend. Já jsem s tím v zásadě souzněla, ale jak nenávidím cestování a jak tak ráda a silně prokrastinuju, vypadalo to, že k cestě nikdy nedojde. Když mě Berona už počtvrté pozvala a já počtvrté odmítla, navíc na poslední chvíli, vzala to do svých rukou a přijela pro nás do Prahy. "Že jsem čtyřikrát vygruntovala barák mělo sice svůj půvab," pravila smířlivě ve dveřích, kde se zjevila s pytlem datlí jak na Mikuláše, " ale konečně bych ti to taky ráda předvedla!"
Uznala jsem, že gruntovat jen tak pro nic za nic, a navíc to nikomu nepředvést, je mrhání silami a ode mne vůbec není pěkné, že se nepřijedu ani podívat. "Tak snad někdy příště, " zkusila jsem to. "Nevěřím," odpověděla kamarádka lakonicky. Přespím tu a ráno vyrazíme na autobus. U nás na nádraží mám zaparkované auto a tím nás všechny dovezu až nahoru k domu!"
Dala jsem jí vybrat, kde chce spát. Pohrdla hustě obsazeným dětským pokojem i kuchyňským kanapem, o kterém jsem nesmlčela, že ho má ráda Ťapka, a není v lidských silách zabránit jí, aby během noci nepřilehla. Vybrala si levou část mého letiště, to jest u zdi. Já u zdi zásadně nespím, protože se mi pak zdá, že jsem zavřená v peřiňáku, což mi dělali moji sourozenci a dodnes z toho mám psychotrauma.
Po prokecaném a prochechtaném večeru jsme se vybraly do mého pokoje. "To mám jen tyhle dvě deky na přikrytí?" otázala se znepokojeně Berona. Přidala jsem třetí a ještě nově koupenou prošívanou deku pro psa, novou! "No psí deku teda ne!" vyhlásila kategoricky Berona a já si vzpomněla na mámu, jak jsem jednou přinesla z nákupu toaletní papír a vyložila ho na jídelní stůl s ostatním nákupem, načež se mámě zvedl žaludek nad mou nechutností. "Pes ji ještě ani neviděl!" Zabořila jsem obličej do hebké a voňavé prošívané deky s bílými a šedými čtverci a okázale zabručela blahem, jakože čistota sama. "No tak jo, ale jen přes nohy!" opravila se kamarádka.
"Doufám, že nechrápeš?" otázala se podezíravě, už zakutaná jak housenka, jen nos jí koukal. "Tss", odmítla jsem," za koho mě máš?" provolala jsem uraženě. "Ale bohužel mi zůstal takový zvyk, někdy ze spaní šátrám po vedlejším lůžku, jak jsem byla zvyklá sahat muži na břicho a mírně prohrábnout chlupy prsty. Nevím o tom, dělám to z hlubokého spaní, tak se nelekni, kdyby náhodou. "Berona se posadila tak prudce, že z ní spadly všechny tepelné vrstvy. Vykulené oči jí svítily. "Jestli mi v noci sáhneš na břicho, ani nebudeš muset prohrabovat chlupy na něm, které ostatně nemám, a já se ne leknu, ale rovnou po...!" Pak si vyžádala ještě spacák, co má Nanda na tábor, a znovu si lehla.
Po další hodině smíchu a zjištění, že spacák šíleně šustí, se Berona zvedla, že musí čůrat, a požádala mě, ať ještě nespím, abych jí mohla dát tři deky, přehoz, psí dečku a spacák opět na tělo. Už jsme se pomalu zklidňovaly a já se začala propadat do spánku. Nevím, jak dlouho jsem spala, když mě probudil výkřik a někdo mě chytil za ruku. "Ty jsi mi chtěla sahat na břicho a prohrabovat chlupy!" obvinila mě Berona hystericky. Ukázalo se, že jsem si ve spánku položila ruku na vedlejší postel a milá Beruška to vyhodnotila jako fetišisticko- sexuální ataku z mé strany! "Kašlu na tvoje břicho," řekla jsem důrazně a naštvaně. "Chci spát!" Znovu jsem si lehla, ale kamarádka už zase začal šustit spacákem směr záchod. "Co máš furt s tím hajzlem, seš prostatička nebo co?" Nemusím jíst, nemusím pít, ale spát jo! Na tom trvám! Následovala půlhodinka smíchu. Pak jsme si obě musely jít dýchnout spreje na astma, protože jsme smíchy začaly pískat průduškami a kyslík je kyslík, co si budeme povídat. Následně se do Berony zase dala zima. "To máš malárii, jak to, že je ti furt zima?" Plakala bych, jak se mi chtělo spát. Otočila jsem čudlíkem topení na maximum. Tolik netopím, ani když mrzne! Jestli ani to nepomůže, tak jí nabídnu Ťapku pod peřinu nebo ji nacpu do trouby a zapnu! "A teď usínám a nikomu nedoporučuju, aby se tu tlemil, dělal ohýnky, šustil spacákem a podobně!" Usnula jsem a zdálo se mi, že s otcem v pařeništi pleju salát.
Vyspala jsem se do růžova, noční košili přilepenou k tělu. V mojí ložnici zuřily tropy. Byla jsem v posteli sama. Beronu jsem našla v houpacím křesle v kuchyni. Byla zachumlaná do všeho dříve zmiňovaného a navíc měla kapuci, na nohách jí ležela naše vořeší dobrmanice. I tady topení rozzuřené naplno. "Co tu blbneš?" užasla jsem. "Ty jsi tak šíleně chrápala," pravila ublíženě, krvavé žilky v nevyspalých očích. "Kam se hrabe Jan," několikrát něžně vzpomenula svého muže, o jehož chrápání vypráví po celou dobu, co jsou spolu. Bylo to to první, co po příjezdu manželovi sdělila, a on si mě hned oblíbil. Druhé místo v chrápání už ujde a Jan si ho nesmírně vážil.
V jejich domě mi přepustila svou pracovnu a sama si lehla v ložnici ob místnost a chodbu. Pro jistotu. Potají jsem si nechala otevřené okno, abych v rozžhavené místnosti nezemřela na úpal, a odhodila přikrývku. Byl to krásný prodloužený víkend plný smíchu, procházek krásnou krajinou, her naší dobrmanice, jejích bílé ovčandy a mých dětí.
Už se nemůžu dočkat, až zase pro mne Berona někdy přijede.
