"To ještě neznamená, že se musíte servat s každou autoritou, kterou v životě potkáte", odfrknul si Čaroděj.
Tenhle pan doktor zná Terezu moc dobře. Možná úplně nejlépe ze všech lidí. Nepotřebuje žádný přístroj, kterým by nahlédl do její hlavy. Koneckonců nahlížení do hlav není jeho obor, tím je oficiálně nahlížení do úplně jiných částí těla na jeho opačném konci, než je hlava. Je to totiž gynekolog- porodník. Terezinu hlavu si tak nějak přibral jako vedlejšák. Víceméně dobrovolně. Osvědčil se nejenom při "donášení" obou Tereziných rizikových těhotenstvích, ale i v dalších životních situacích, na první pohled bezvýchodných. Zlehka, jako by čaroval; možná je to fakt čaroděj. Tereza je o tom přesvědčená.
Navzdory své hlášce tedy ví, že Tereza se MUSÍ servat s autoritami. Ne úplně se všemi, to bychom jí křivdili. Některé autority dokáže i nenapadnout. Označme si je písmenem A. Jsou to ty, kterých si může vážit pro znalosti, vědomosti a zapálenost pro věc. S takovými radostně spolupracuje a váží si jich. Sama Tereza nedokáže dělat něco vlažně, bez vášně a jen tak napůl. Češtinu učí už dlouhou řadu let a svou práci, zejména literaturu, miluje. Na oplátku její studenti zase milují ji. Pro její vřelost, otevřenost a poctivost. Poměry na její škole jsou ale takové, že místo radostného splynutí s kolegy a zejména s vedením školy (pozor, autorita typu B) čeká Terezu obludná konfrontace s nezájmem, ignorantstvím a neuvěřitelným křiváctvím. Těžko se pak neservat, že.
Rvát se Tereza umí, což o to, ale chuť do práce a do života jí to nijak nedodá. Její rodinný a osobní život navíc právě prochází krizí. Je nutno najít ze všeho nějakou schůdnou cestu ven, což ale není vůbec snadné.
Dokáže to Tereza? Najde klid pro sebe a svoje dvě děti? Zaměstnání, kde ocení její kvality? Novou lásku?
To se dozvíme v nové knize Veroniky Valíkové ČEŠTINÁŘKY.
