Nad Nuselským údolím proletěly stíhačky. Ony nejenom zde, ale mě vyděsily právě nad naším domem. Okamžitě jsem se chlácholila, že je to opět nějaká slavnostní akce, ale úlek ve mně zůstal hodně dlouho. Neudělalo mi to dobře.
"Nezačala válka?" přišla za mnou na balkón dcerka. Rázně jsem to odmítla. Nanda má spoustu spolužáků z Ukrajiny a Ruska. I kdybych se rozkrájela, informací a jiných vjemů na dané téma ji neušetřím. Je mi to líto.
Oba moji rodiče válku zažili. Jejich vzpomínky na bombardování, kterému otec tehdy dokonce přihlížel, mámina celoživotní nechuť ke koženým kabátům a kloboukům do čela a zážitky dalších našich rodinných příslušníků mi navždy utkvěly v paměti. Ale nejvíc mě oslovilo tvrzení mámy i táty, že válka u nás už nikdy nebude! Táta dokonce jadrně pravil, že jestli po tom všem, co bylo, ještě lidé dopustí válku, jsou to hovada a nemají na světě co pohledávat. Rodiče už dávno nežijí a já na tuhle větu často myslím.
Rodiče to mysleli dobře, ale to jim prostě nemohlo projít. Války jsou. U nás tedy zatím ne, budiž. Už nejsem malá holka, ale některé věci asi nikdy nepochopím. Třeba mi to někdo vysvětlí?
Svět v mnoha směrech mohutně pokročil vpřed. Věda, technika, všechno na slušné úrovni. Celé houfy politiků, diplomatů, politologů, všech možných učenců. Lidí, kteří s- na rozdíl ode mne- politikou vážně zabývají. Kohokoli z těchto lidí na světě se zeptám, snad mi odpoví, že nechce válku, nechce, aby jeho děti umíraly, aby se ničily celé země, a tak podobně. To fakt nejde dosáhnout smíru? To fakt všichni jenom budou přihlížet? A myslet si, že zasílání zbraní kýmkoli komukoli a kamkoli vede k míru?
Komu prospívá rozdmýchávání politických vášní, směřujících k myšlence, že je válka něco přijatelného? Nabubřelé články, rádoby zasvěcené debaty těch, kteří usilovně "stojí ve správném zákopu, na správné straně", hlavně ne na té "nesprávné", hlavně ne být ostrakizován za nepohodlný názor. Zdá se, že se všichni demokraticky "rozhodli" mít ten jediný správný dokola předkládaný názor a o ničem nepřemýšlet, a případné černé ovce včas utlouct a sežrat. A čím dřív se lidé poučí, jsou poučeni, tím lépe!
Politice se nevěnuju a nejsem na bojišti. Nevidím do toho, to ale ani ti, co politiku vášnivě prožívají, troufám si tvrdit. Mám jenom hodně špatné pocity, a ty teď ventiluju.
"Vždyť na tom světě je to pořád dokola, furt do blba, a lidstvo se nikdy nepoučí," vzdychnul si můj otec asi v osmdesáti letech, totálně už bez iluzí. Kdyby žil, zabilo by ho to všechno, co se děje.
Zase jsem si po dlouhé době otevřela knížku, která mě už v dětství děsila a děsí dodnes. A teď možná ještě víc, než když jsem to vnímala hlavně jako příběhy kluků, co se tehdy nechali namasírovat dospělými se správným názorem a šli umírat za sviňáky, co jim šlo jenom o moc, prachy, o což jde ostatně vždycky.
NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID. Jo. Je to tam.
