Ne, nemá to být provokace ani vůči žákům, studentům či jejich rodičům, ani vůči učitelům. Dokonce to není ani masochismus!
Moje dcera se do školy těší i netěší, jak mi poněkud tajemně sdělila. Těší se na holky a možná ještě víc na kluky ze třídy, vzrušuje ji otázka, s kým bude letos sedět a jestli jí dovolím ten černý "kroptop" s výstřihem (nedovolím), a také je zvědavá na novou paní učitelku. Je to už třetí učitelka, ty dvě předchozí byly skvělé, každá jiným způsobem, a daly jí, potažmo ostatním dětem, opravdu hodně. Obě oplakala, když odcházely.
Druhá dcerka se také těší, i když trošku zdrženlivěji, samozřejmě hlavně na společnost ostatních dětí ve školce, na novou noční košilku se slonem a žirafou, kterou jsme pro tuto příležitost pořídily, na nové bačkůrky, a tak celkově.
Já se těším i netěším, protože...vstávání! (Dvouměsíční pobyt na chatě mě totálně morálně rozložil. Ponocování do dvou do rána, vyspávání do devíti, snídaně v noční košili u stolu pod borovicí, žádný spěch, žádná hoňka...) Protože...shánění obalů na roztodivné tvary učebnic! Neví někdo, proč nemohou být učebnice stejného formátu, stejně tak sešity a pracovní sešity? Nehraničí to už s týráním dětí a rodičů? Protože...nákupy, shánění, tření se v tlačenicích podobně postižených lidí v obchodech? Au, říkám, au!!!
Když jsem chodila já na základku, bylo to všechno nějak jednodušší. Nebo se mi to zdá? (Za mých mladých let byl sníh bělejší, slunce zářivější, a tráva zelenější a bez klíšťat...?) Možná to bylo tím, že většinu toho řešila máma, já jsem si jen přála. Moje první taška do školy! A penál? Zašly jsme s mámou do Papírnictví na Bělehradské, dva tři schůdky a octla jsem se v ráji, kde to tak nádherně vonělo! Tašek bylo jen pár typů, a ještě méně barevných možností. Nedalo se nic dělat. Chtěla-li jsem už tehdy plavat proti proudu, a to já jsem chtěla, s touto potřebou jsem se zřejmě již narodila, nemohla jsem přijmout červenou brašnu s červenými odrazovými sklíčky, jakou mělo 99% mých spolužaček. Musela jsem si zvolit tu oranžovou, na které byla vyobrazená formule! Miluju oranžovou- jako jediná z rodiny, chápete! A penál jedině zelený!
Všechno jsem si to večer pěkně připravila k posteli a radostně fetovala vůni novoty. K tomu nové cvičky, boty na přezutí... Měla jsem z toho všeho velkou radost! A když jsem později nadepisovala nové sešity, ta předsevzetí, jak budu takhle krásně psát po celý rok, ne-li déle! Když jsem jim ale linkovala okraje, to jsem propadala trudnomyslnosti, to vám povím. Pěkně odměřit cenťák od kraje, bodnout tam kružítko za vytvoření značky a linkovat a linkovat jak ten vůl...Něco odporného.
A poprvé po prázdninách ve svátečním, všichni mimo mne opálení, včetně mě s vyšisovanými vlasy od slunce, s novou energií. Já coby zahradníkovo dítě vždy v ruce ty nejkrásnější "blumy" s asparágusem a ozdobnou mašlí, většinou jiřinky nebo astry; to si máma nikdy neodpustila. Měla učitele v úctě a myslím, že jako mnohočetná matka s nimi velmi soucítila... A ta vůně novoty, nového začátku, ta byla tak vzrušující! Ještě dnes si ten pocit dokážu vybavit!
Mám první den ve škole ráda. Ať už jako máma, nebo jako učitelka. Ať už květiny na přivítanou posílám, nebo naopak dostávám. A přeju všem zúčastněným, ať z něj a celého nového školního roku mají co nejvíce radosti a pohody!
