Je mi to jedno. Je mi to jedno....Odříkávala jsem si to dokola jako mantru, aby mě nekleplo. Trochu to pomohlo. Trochu...
Předesílám, že si velmi vážím lékařů i sester, a to skoro všech. Takže jim tímhle blogem nechci mýt prodloužená záda, ani omylem! Ale občas zírám...
Dnes jsem absolvovala vstupní prohlídku u závodního lékaře, resp. lékařky. Akce probíhala cekem uspokojivě, ovšem až do okamžiku O. Ve chvíli, kdy jsem stála do půl těla svlečená, zatímco lékařka za mými zády naslouchala mým plicím, jakož i dalším orgánům, sestra otevřela dveře dokořán a odběhla pryč!
Třeštila jsem oči na dva mladíky, kteří stáli v čekárně hned naproti dveřím, zatímco oni zase třeštili svoje, a sice nikoli do mých očí, ale asi tak o třicet a více čísel níže! "Asi bych se měla otočit", zachroptěla jsem šokovaně, ale paní doktorka nevnímala a dál se opájela pískáním v mé průduši. "Moment, moment," brumlala, a to už se vrátila sestra a zavřela.
Jsem muž bez nervů, takže jsem chladnokrevně vyšla dveřmi, a ne balkonem, jak mě původně bleskově napadlo. Muži v čekárně byli rudí v obličeji až na krk a hleděli na mě s úctou. Snad jsem jim nenarušila psychosexuální vývoj. Výsledky prohlídky platí čtyři roky. Budiž mi to útěchou...
Vzpomněla jsem si na oddělení gynekologie v Sokolské, kam jsem docházela asi před pětadvaceti lety, než jsem to definitivně vzdala a přešla jinam. Pan doktor byl velmi příjemný, bohužel jako sestru zaměstnával ježibabu. Byla to velmi atraktivní padesátnice, moc hezká, ale naprosto vražedná.
Gynda byla na stejné chodbě jako oční a ortopedie. Oční bylo hned naproti. V čekárně vždy bylo nabito směsí různých pacientů. O chlapy tam samozřejmě nebyla nouze. Ježibabě to bylo srdečně fuk. Vždy vyšla na chodbu, a přestože nikdy neměla hlásnou troubu, nikdo by jí to neuvěřil. Její hlas burácel až na Pavlák: "Kdy byla poslední menstruacéééééée?" Tázala s neodbytně. "A výtok mátééééééééée? Jakýýýýýýy?" Zvláště mladé stydlivé dívky se téměř kácely na podlahu, zatímco diváci zpravidla napjatě sledovali, co která odpoví.
Další pikanterie spočívala v obouvání a někdy i dooblékání se při odchodu na rohožce. "Nezdržujte, nejste tu samáááááa!" Na jedné noze se fakt dobře balancuje, zatímco druhá hledá vstup do boty, kabát a kabelka v náručí, nejlépe ještě s bříškem...
"Prosím vás, a vyšetřovat mě bude pan doktor taky na chodbě, nebo mohu dál?" neodolala jsem jednou. Směla jsem dál. Ale stejně jsem pak zběhla ke konkurenci. Pro upřesnění dodávám, že krátce nato se poliklinika opravovala a pan doktor i se svou Jagou odešli jinam, nyní jsou oba jistě dávno v důchodu.
Doufejme, že si Jaga nevychovala následovnice?!
