Já se teda psů nebojím, to musím předeslat. Sami máme fenu křížence prý NO a něčeho neznámého, donedávna jsme měli dokonce dvě. Obě maximálně hodné a chytré. Vždycky jsme je ale venku pečlivě hlídali, zvlášť když byly poblíž malé děti.
Dáváme pořád pozor i na naši malou. Teď už máme jenom Rézu, a v tomhle případě jsme pořád ve střehu, protože ta je z útulku a byla týraná. Musím říct, že Rézina se chová k Nandě skvěle. Hlídá ji, mazlí se s ní a nechává si občas líbit i věci, které zrovna nemusí, jako např. masáž uší a ocasu. Bere ji jako štěně. Nikdy je ale nenecháváme bez dozoru a ségru drezúrujeme, co smí a co ne, aby si z Rézinky nedělala plyšáka. Náhodou si Réza na něco vzpomene, člověk nikdy neví, náhoda je blbec...
Dneska jsem měl v parku zážitek, fakt, někteří lidi nepřemýšlí, jinak to nechápu. Byl jsem s malou venčit Rézu. Najednou k nám přiletěl dost velký pes. Těžko říct, co to bylo za rasu, nejspíš taky nějaký kříženec. Nejdřív jsem měl pocit, že přišel za Rézou, ale on začal strkat do malé! Rychle jsem ji vyzvedl do náručí, ale pes začal s řevem skákat na mě a snažil se dosáhnout na Nandu!
Do toho se zapojila naše fena. Celkem tvrdě vyjela po psovi. Normálně bych se nebál, protože pes po čubě nikdy nevyrazí, ale když jsem viděl, že mají oba vyceněné zuby, tak jsem si nebyl vůbec jistý. Hlavně pes měl výhodu, že byl volný, zatímco Réza byla na vodítku. Naštěstí než se stačili servat, tak nějaký kluk, co šel kolem, chytil psa za ocas a odtáhl ho stranou a Réza se pak nechala uklidnit.
Vypadalo to. že ten kluk bude držet psí ocas do smrti, protože se ho bál pustit, že ho naštvaný pes okamžitě kousne, a majitel nepřicházel. Za dost dlouhou dobu spokojeně přikráčel chlápek asi tak kolem padesáti let. Pohoda klídek. Hrozně se podivil, proč kluk drží jeho vrčícího psa. Pak se podivil, proč děláme cirkus, když si jeho pes chtěl jenom hrát s naší holčičkou. Má děti prý hrozně rád!
To tak teda zrovna nevypadalo, a já to teda fakt nehodlám zkoušet, jestli chce nějaký pes naše dvouleté dítě sežrat, nebo si s ním chce jenom kutálet po parku. Nanyna taky nevypadala, že si chce s tím psem hrát. Držela se mě kolem krku a odmítala slézt na zem. Chlap byl ale vysmátej a odmítnul si psa uvázat. Jenom ho chytil za obojek a odvedl ho kus dál, a tam ho zase pustil. Ten kluk, co mi přišel na pomoc, byl taky v šoku, a řekl to i za mě: "To je teda střevo!"
