Už podruhé jsme letos museli čistit studnu. Celou jsme ji pokaždé vypustili, čímž vzniknul prakticky druhý rybník kolem chaty. Pak jsme tam nalili Savo. Neuvěřitelný puch!
Naše studna ve sklepě skýtala vždy dostatek nádherné voňavé vody. A to nebyla kdovíjak odborně udělaná, děda ji vydlabal svépomocí. Už dávno. Byla jen tak na tři skruže a celkově svérázná, jako ostatně všechno na chatě, ale jak říkám. Voda byla skvělá. Až do letoška.
Když jsme zahajovali sezónu, samozřejmě jsme vodu vyčerpali. Když tam stála řadu měsíců, zasloužila si to. Jenže i pak se nám zdálo, že ta voda nějak nevoní. Napadlo nás, jestli tam něco nespadlo. V místě, kde procházelo čerpadlo, to při troše smůly bylo možné, tam deska docela nedoléhala, tak byl otvor utěsněný kusem cihly.
Naše inspekce potvrdila, že se cihlou hýbalo. Jinak ve vodě nebylo nic vidět, a to jsme ji prosvítili až na dno. Takže jsme ji opět vypustili a přečistili. Samozřejmě jsme vylepšili improvizované těsnění kolem trubky čerpadla. Ve sklepě jsme si všimli ale divných věcí. Na zemi ležel ulepený balíček s nějakými kostičkami. Tak to aspoň vypadalo. A o kus dál další. Teď to vypadalo jako oslintaná myš. U stropu, v místech, kde jsou průduchy, dědův vynález, byly zbytky ryby! A těžce jeté!
Náš sklep je taky svérázný. Někdo by řekl, že děda zkrátka podhrabal chatu. A nebyl by tak daleko od pravdy. Stěny i podlaha je jenom udusaný písek, pouze strop je podbitý. Dávají se tam hlavně lodě. A kola. A lehátka na pláž. Vrata se širokými mezerami byla většinou otevřená, jak tam v jednom kuse někdo chodil. U stropu několik již zmíněných průduchů. Bez sítě, takže tam běžně zalétávají ptáci a na trámech si staví hnízda. O myších je zbytečné se zmiňovat. Děda chtěl, aby to luftovalo, a to ono zas jo. Teď ovšem ani luft nepomohl. Celý sklep páchnul.
Vyčistili jsme tedy i celý sklep. Zvlášť ta ryba na trámu byla výživná! Vyhodili jsme i věci, co byly kolem: prkna, heraklitovou desku, a tak. Naše chata na dálku vítala kolemjdoucí dezinfekčním odérem. Přemýšleli jsme, kdo nám tam mohl ty nechutné zbytky natahat? Nejbližší kočka bydlí dva kilometry odsud ve vsi. Těžko by k nám chodila svačit. Dědu napadl jeden soused, který není úplně v pořádku. Jestli on ten Franta nám ty nechutnosti tam nešoupnul průduchem? Je tu prakticky po celý rok, blbý nápady, to on má.
Rozhodli jsme se sklep i studnu hlídat a pravidelně kontrolovat. Po několika dnech bylo všechno v pořádku. Vodu jsme zase začali používat, zatím jenom na mytí a praní, než budou hotové testy, ale už to bylo dobré. Tahat vodu z lesní studánky není nic, co bych chtěl dělat nějak dlouho.
Jednou jsme zaslechli strašlivý úzkostný štěkot naší feny. Máma se podívala z balkónu a viděla v trávě vedle verandy dlouhou silnou černou hadici. Réza nad ní poskakovala a pištěla jak blázen. Máma jí vynadala, protože myslela, že Réza vyhrabala odpadovou hadici z umyvadla. Najednou se ale ta hadice částečně smotala do klubka a částečně se napřímila. Na balkón dolehlo syčení. Réza dostala hysterický záchvat.
Seběhli jsme dolů. Užovka, dlouhá hodně přes metr a tlustá jak býkovec, se chystala spolknout obrovskou ropuchu a Réza jí v tom bránila. Nebylo jasné, jestli chtěla ropuchu zachránit nebo jestli ji chtěla sežrat sama, ale to bylo nepodstatné. Když užovka uviděla přesilu v podobě celé naší rodiny, asi si řekla, ať si ji teda sežereme, když jsme takoví hladi, a elegantně se protáhla průduchem do sklepa. Letěli jsme za ní. Jako blesk skočila za studnu. Jen tak mimochodem jsme zaznamenali na její desce další páchnoucí balíček. Podle vůně asi rybka. Předevčírem tam nebyla! Naše nové zabezpečení kolem čerpadla bylo trochu šejdrem. A to jsme sklep zamykali i přes den. Že by...
Vyšli jsme ven a tam jsme každý zalehl k jednomu průduchu. Nečekali jsme dlouho. Za studní to zašramotilo. Nejdřív se objevila plochá hlavička se žlutými měsíčky na krku. Pak se vyhoupla na studnu celá užovka. Omotala se kolem čerpadla a začala se dobývat dovnitř.
