Co je to láska?

Kdo to ví? Někdo řekne: to je snad jasné! A začne vyjmenovávat: láska mateřská, láska synovská, láska k rodné zemi, k domovu, ke zvířatům, k práci, láska dětská, sourozenecká, partnerská, manželská, milenecká, láska k přírodě, láska k sobě samému, opičí láska, láska k penězům, majetku celkově...

Někdo smutně řekne: Neznám! Mně se láska vyhýbá!

A cynik se pustě zachechtá a s přesvědčením pronese: Neexistuje!

Po lásce se touží, láska se hledá, slibuje, o lásce se mluví, píše, na lásku se čeká...

To slovo je jedním z nejpoužívanějších, ale často se používá nesprávně, zneužívá se nebo i nadužívá!

Láska k jídlu- prachsprosté obžerství. Láska k práci- workoholik že miluje? Láska k bližnímu svému? Jo? A proč se teda tak vraždí, loupí, proč tolik lidí umírá hlady? A láska mateřská- prý nejsilnější cit! Kde se ale berou ty odložené, týrané, zabité a pohozené děti? Přeplněné starobince taky asi nebudou důsledkem synovské lásky, že?

Kdo se v tom má vyznat?

Lidé v tom měli zmatek asi odjakživa.

Jedno velmi staré ponaučení nám říká:

„Láska nejvyšším darem...

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.

Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale víru bych neměl, nic nejsem.

A kdybych rozdal všechno, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale raduje se z pravdy. Ať se děje cokoli, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne...

(Bible, 1. Korintským 13:1-8)

Takže...Co je to láska? Kdo to ví...