Paní Dianová, není vám to trapné, psát jménem vašeho syna, když máte svůj blog? Je to až příliš okaté. Zaprvé neumíte napodobit styl uvažování dvacetiletého kluka, protože kluk nejste a dvacetiletá už vůbec ne a zadruhé se zapomínáte a vkládáte do toho i svůj styl psaní textu. To prokládání textu slovy psanými velkými písmeny děláte jen vy. Chápu, stydíte se za to, že jste přišla o VIP a taky asi trucujete, tak nechcete psát pod vlastním jménem, ale netahejte do toho to nebohé dítě!

Poslyšte, chlapče, nepíšete na dvacetiletýho muže trochu zženštile?

Znáte takovou tu otřesnou zvyklost českého dabingu, že malé děti občas mluví stará ženská vysokým hlasem? Tak přesně tenhle pocit mám z tohoto a předchozího článku údajného autora.

Pamatuju si, co a jak jsme psávali ve dvaceti. Ve dvaceti člověk řeší rozervané nitro, vyznává nějakou omšelou nihilistickou filosofii, případně sveřepě bojuje za společenské ideály. A taky to myšlení a projev na to vypadá. Rozhodně se nezabejvá tím, že starý povlečení vonělo po levanduli, už jenom proto, že normální kluk levanduli nepozná a chlap jakéhokoli věku si podobných detailů nevšímá.

Dvacetiletý mladík s intelektem v sebevědomém rozpuku taky nepíše v holých větách, to, co se paní Dianová pokusila napodobit, je tak možná deseti- až čtrnáctileté děvče.

Až to, paní Dianová, budete zkoušet příště, dávejte si pozor na detaily:

"Vždycky mi o tom vyprávěla. Jak to nesnášela, když jí její máma řekla, Trudi, uťukni mi trochu cukru!" vám dost hapruje s "Když je povlíkneme, vždycky si na ni vzpomeneme. Já teda ne, ale máma, ta si ji dobře pamatuje."

Kdyby mi někdo "vždycky vyprávěl" a já si to pak doslova pamatoval, tak bych si pamatoval taky na něj, nemyslíte?

ja jsem tedy neznal ani Matyasovu babicku ani pratetu, o kterých je v onom odstavci zminka, ale hned na první precteni jsem pochopil, ze jde o dve ruzne osoby... Zkuste si to dat ještě jednou a třeba se vam taky povede tenhle "detail" pobrat

Vážený pane Matyáši, musím se přiznat, že tak pěkný blog jsem už dlouho nečetl. Proto jsem si přečetl i ten váš starší, jak tam píšete, že si rád hrajete s malými dětmi. Hlavně ale z obou Vašich blogů přímo vyzařuje ta krásná soudržnost s rodinou, ta pevná pouta mezi ní. V době, kdy se lidé tak často rozvádějí pro nepatrné příčiny je až dojemná ta Vaše vzájemná rodinná úcta. Téměř pláču dojetím. Třeba mě by maminka, i kdybych napsal podobně krásný blog, do diskuze nic nenapsala a asi by mě v soukromí nazvala tak nepěkně, že by to admin hned smáznul.  A Vy si tady notujete celá rodina, i když mě trošku mrzí, že jste mamince(?) nepřiznal ta íčka, ona tvrdí, že sem nemůžete vstoupit a Vy jste tady! Beru to tak, že jste ji chtěl mile překvapit a to je lepší, než kdybyste s ní jel třeba k moři. Musí být na Vás hodně hrdá, stejně jako tatínek (pan Andrle?). Jste jedna z nejkrásnějších rodin působících zde na blogu a přeji Vám, abyste se i nadále vzájemně podporovali zde na diskuzích. Přece byste si to neříkali jen tak mezi sebou na suchém záchodě kdesi na chatě, kde ještě sladíte cukrovými homolemi! Jen tak dál, mladý muži, a nedejte se zdejšími škarohlídy odradit od dalšího psaní!

tragikomedie?

"Neopouštěj staré lidi pro nové, zvláště když jsou momentálně v nouzi, možná mají paměť jako slonové, možná je to nadosmrti mrzí..."  tak nějak jsou slova té písně, ne!?!?

...staré známé pro nové..myslím

No, Maty

a dik, jen jsem si pripomnel, jak jsme před casem spolu dlouze probirali filozoficke otázky viry ... pamatuješ?

jak jsem ti rikal, ze pro mne je nesmrtelnost duse ve vzpomínkách tech co mne znali, co znali ty co mne znali a tak dal, a tys mluvil o tehle starych vecech jak ti pripominaji tvoje blizke, a pojmenovali jsme to dusema  vsude kolem nas, všude , ve vecech, vzpomínkách, budovách, mistech...

jo, hezky jsi to napsal,

mejte se, pozdravuj

Maty Ti neodpoví, nemá ještě íííííčka Ale jemu i mně se Tvůj příspěvek líbí

Vaše babička uťukávala cukr z homole???? A jsme oba v roce 2014? Moje totiž ne a to jsem o čtvrt století starší než Vy

Jestli v jejich rodině není zvykem mít děti v padesáti, tak se babička mohla narodit odhadem v období +/- 2. světová válka.

Homole znám taky jen z vyprávění, tak jsem se zeptal tety Wiki. "Homole cukru bylo tradiční balení cukru. Běžně byla vyráběna a prodávana do konce 19. století (místy i na začátku 20. století), kdy ji nahradil krystalický a kostkový cukr. Měla tvar komolého rotačního kuželu. Její výška byla kolem 30 cm."

Jeee.. DĚKUJU! Myslela jsem, že takto postižená jsem jen já! Že se jen na mně okolí kouká jako na blázna, když jim vysvětluju, že tu starou lavici po babičce stačí jen natřít a bude na zahradě dělat parádu s milou energií, místo toho, aby se prostě vyhodila a pořídila se nová v Baumaxu... Ano,o tom,že ty staré věci mají duši a je v nich historie toho,co zažily a jak sloužily,o tom se snažím přesvědčovat i děti,ale asi marně,tak nějak mi to sice tolerují,ale nechápou.. Říkám si,jak to,že ani moji blízcí necítí tu sílu a "moudrost" starých věcí,že je pro ně jednodušší kupovat ty "bezduché" nové..co vydrží jen chvíli! Koupila jsem starý dům. Hned když jsem do něj vešla,cítila jsem něco zcela jiného,než v panelákovém bytě nebo v novostavbě,kam jsem se taky byla podívat - tam to bylo prostě "prázdné"... Dům i věci v něm mají svého ducha,energii,historii a krásu! Všechny ty dnes už staré věci byly ručně vyráběné,dostaly už na začátku energii řemeslníka,byly originálem a jeho uživatelé se tak k nim chovali s pokorou a úctou k práci někoho jiného,hliněné hrnce jsou sdrátované, mosazné kliky vzal někdo do ruky tisíckrát a jsou stále překrásné.. Děkuji za článek :) Blahopřeju k tomuto vidění věcí, zvlášť, když vidím, že jste mladý člověk,protože mám pocit, že skutečnou hodnotu a sílu věcí, z nich každá má svou krásu,už vidí opravdu málokdo a z těch mladších snad nikdo.. Možná si tak už všichni zvykli na to,že stroje chrlí jeden bezduchý předmět za druhým,že ani není člověku líto cokoliv vyhodit a nahradit další věcí...A také - kdysi se věci opravovaly, a ne hned vyhazovaly.. opravením získaly další kouzlo, dostaly další šanci dále sloužit a i jejich majitel měl z opravy radost..... Mám trochu obavu, že tenhle trend dnešní doby - neopravovat, ale rovnou vyhodit,se promítá i ve vztazích..lidé už neumějí dát si tu práci a něco začít opravovat (i ty vztahy), je pro ně jednodušší prostě použít a zahodit... a prostě se pořídí další......  A mimochodem, ta písnička je skvělá, že? :)

Paní Muroňová, děkuji za příspěvek .

Naši teda nemají takové pochopení, prý malý byt .

Ale dám jim to přečíst .

Mějte se hezky.