Trénink v zimě = trénink na veslařských trenažérech, které simulují veslařské tempo. Veslařský trenažér je pro většinu veslařů nepřítel č.1, protože většina trenérů a závodníků přesně neví, jak by měli na trenažéru trénovat a co by měli trénovat.
Proč je pro veslaře trenažér úhlavním nepřítelem? Protože monitor na trenažéru přesně zobrazuje sílu ve watech, které přepočtem zobrazují průměrnou rychlost na 500m. Údaj na 500m je pro veslaře mezičas, který odpovídá čtvrtině závodní dráhy. Je to pro veslaře důležitý údaj, podle kterého poznají, jak na tom jsou. Tedy: trenažér nelže a nelze jej ošálit. Na vodě si lze pomoct technikou, vhodným směrem větru nebo seřízením lodi. Na trenažéru ne. Proto ten všeobecný odpor.
Proč je trenažér tak nenáviděn? Myslím si, že je to o přístupu trenérů a funkcionářů. Systém reprezentace je nastaven tak, že pro různé kategorie jsou nastaveny hodnoty, které se musí splnit, aby veslař byl považován za "dobrého." A tím začíná začarovaný kruh čísel. Víte, jaké časy byste měli jezdit, abyste splňovali fyziologické požadavky pro kvalitní výkony na světových pohárech nebo mistrovstvích světa, ale ne vždy se zadaří tyto výsledky splnit. V tu chvíli začíná začarovaný kruh stresu, ze kterého často není úniku.
S Martinou jsme v tomto prostředí vyrostly. Vzpomínám si, že když jsme se v juniorkách dostaly do výběru SCM (Sportovní centrum mládeže), pravideně jsme jezdily laktátové testy. Laktátové testy slouží především pro daného závodníka a jeho trenéra na zjištění aerobního a anaerobního prahu a úpravy zátěže na trenažéru nebo na vodě. Bohužel, český systém považuje tyto údaje za jeden z výběrových kritérií pro reprezentaci. Proto se z testu, který má sloužit jako kontrola trénovanosti stává další závod na který se závodníci připravují a "ladí" formu. Což potom samozřejmě ztrácí smysl. A místo tréninku se závodníci jen připravují na jeden test za druhým.
Díky Dr. Emilu Bolkovi z biomechanické funkční laboratoře jsem na podzim loňského roku pochopila význam tohoto testování pro trénink. Také jsme upravili protokol testování tak, že po testování normálně pokračujeme v tréninku, protože test není tak psychicky ani fyzicky náročný. Oproti původním pěti minutám na maximum, což odpovídá téměř dvou třetinám závodu, jezdíme pouze minutu. Asi se to nezdá jako velký rozdíl, ale jestliže jsme testovány každých 6-8 týdnů, znamenalo by to ztrátu až 14 dní pořádného tréninku ročně jen kvůli testování.
A opět až letos jsme se naučily žít s čísly. Nestresujeme se údaji na monitoru, který nám nelže. Neuhýbáme pohledem před "zobrazenou pravdou," ale žijeme s ní. Kde nastala změna? Konečně jsme díky Larrymu (náš hlavní kouč) a Daveovi pochopily význam tréninku s čísly, který je velmi přínosný. Martina je skvělým příkladem: koncem listopadu, než jsme začaly společně trénovat, odjela laktátové testování. Hranice aerobního prahu byla na 195W. O.K. výkon na začátek od kterého jsme se odrazily. Přesně jsme však dodržely stanovené intenzity tréninkových pásem a já jsem jen s úžasem pozorovala, jak se Martina zlepšuje. Zpočátku nebyla schopna ani dokončit vytrvalostní trénink. Po několika týdnech mě ale dohonila a po dalších dvou týdnech dokonce přeskočila!
Za šest týdnů jsme měly další testování, abychom individuálně upravily intenzitu tréninku. Martina se zlepšila na 245W! Obrovské zlepšení, které bylo ze 60% dáno zlepšením techniky a 40% adaptací na veslování. Je ale důležité si uvědomit, že Martina je výjimečný talent, který se snadno adaptuje na správné tréninkové podněty.
A myšlenka celého blogu? Sportovní život s čísly může být zábava, pokud je správně interpretován. Tedy život s čísly = chytřejší a efektivnější trénink = nezbytnost moderního sportu.
Daniela
