Tři týdny v americké divočině zaměřené na náš dvojskif. Kouč Larry si nás vzal na starost a ze dvou individualit vytvořil jeden dvojskif. Na konci nás vyprovázel slovy: "Když jedna zakašle, druhá se omluví." Chtěl tím říct, že se ze dvou veslařek stala jedna loď.
Larry
Larry se s námi první týden nemazlil. Naložil všem extrémní dávky vytrvalosti a techniky, abychom se v superkrátkém čase sveslovaly. Nebyly jsme samy. Společně s námi trénovali dva skifaři, dva ženské dvojskify, skifařka, mužský těžký a lehký dvojskif. Organizačně často náročné, ale neuvěřitelně motivující. Každý třetí den jsme se natáčeli a porovnávali posun v technice. Každý den jsme se každá s Denisou soustředily na "naše tempo," které jsme potřebovaly sladit do harmonie.
Druhý a třetí týden jsme všichni přešli do rychlosti. Tolik závodních úseků jsem ve čtrnácti dnech ještě nezažila. Plus jsme to ještě vylepšovaly ranními posilovnami a během. 25 hodin tréninku týdně = rozhodně můj tréninkový rekord. Kolikrát jsme s Denisou jen seděly venku, popíjely limonádu a nemohly ani dojít na jídlo. Ale rozhodně se vyplatilo. Poslední dny jsme jezdily rychlé časy a kouč byl extrémně spokojený. Jen to teď nepokazit hloupostí.
A Larry? Od podzimu nám bude plně k dispozici. Už nechce pokračovat v trénovaní SBTC týmu. Bude se starat o nás a několik amerických skifařů. Jeho plánem je pomoc Brazilcům v pořádání olympiády za pět let. Zní to střeleně, ale ne tak u Larrho. V sedmdesátých letech tam se Sarou (jeho ženou) pomáhali v mírových sborech. Na starosti měli školení místních učitelů a vyhledávání zdrojů pitné vody. Pro Saru a Larryho by to byl logický krok a zároveň by měli víc času na vše ostatní.
Lisa Schlenker
Lisa je zajímavou postavou amerického veslování. Alespoň pro mě. Na mém prvním dospělém mistrovství světa v Seville 2002 jsem se probojovala až do finále a narazila na Lisu. V té době jí bylo již 38 let, držela světový rekord na veslařském trenažéru a ten den vybojovala stříbro. Já jsem dojela pátá. Lisa od té doby byla tak trochu můj vzor. Neskutečně dobře fyzicky připravena, soustředěna a v pohodě. Takovou jsem jí znala. A teď? Je pořád stejná, jen si s ní konečně můžu pořádně popovídat! Lisa bude od přístího roku trénovat SBTC tým a možná, že znovu začne sama trénovat. Každopádně její tréninkové a předzávodní rady jsou k nezaplacení. Jsem ráda, že se nám tolik věnovala. Denisa jí zpočátku nevěřila, protože nemohla pochopit, proč by nám bývalá soupeřka radila? Ale nechala si vysvětlit, že ne všichni jsou tak zákeřní jako někdy trenéři a veslaři v ČR. Video z finále 2002 je k dispozici na: http://www.youtube.com/watch?v=5A3HF4rnTHs
Matt
Matt je skifař, který se stal obětí svého ega. Devatenáctiletý skifař, který si o sobě vytvořil představu nejlepšího veslaře světa. Bohužel, realita byla jiná. Matt po dobrém začátku přestával stačit na Bena, dvaadvacetiletého skifaře z Brown univerzity. Proto se Matt jednoho dne v půlce tréninku sebral a odjel. Larrymu řekl, že končí. Kluci ho odvezli do města na autobus a od té doby jsme o něm neslyšeli. Zrušil si svůj profil na Facebooku a s ostatními přerušil jakýkoliv kontakt. Ani jeho rodiče neví, kde je. Matt se pro nás všechny stal mystickou postavou.
SBTC 2011
V Craftsbury jsme byly součástí SBTC projektu. Je to projekt na podporu veslařů do 23 let, kteří se převážně připravují na mistrovství světa do 23 let. Pro Denisu skvělá parta lidí. Pro mě trochu puberťáci, ale roztomilí. Bylo fajn, že jsme všichni měli stejný cíl: zrychlit se. A využívali jsme k tomu jakoukoliv příležitost. Tréninky za sebe se proměňovaly v závodní bitvy, kdy každé tempo bylo extrémně důležité.
Projekt SBTC funguje tak, že veslaři studenti posílají do konce února přihlášky, kde se představí a také napíší, proč by rádi byli v týmu a s kým by rádi veslovali. Poslední věc je ta nejdůležitější. Veslaři veslují s parťáky se kterými chtějí veslovat, ne s někým, kdo jim byl přidělen. Fotografie z tréninku na: http://www.craftsbury.com/blog/?p=346
Jinak každý veslař musí týdně odpracovat na campusu 12 hodin. Většinou se jedná o sekání dřeva, sekání trávy, plevelení záhonů a bio zahrádky nebo si každý může vymyslet nějaký kreativní projekt, nejlépe se zaměřením na ekologii, ochranu životního přostředí nebo recyklaci. Denisa se hlavně starala o zahrádku s květinami a já jsem někdy ráno trénovala lidi, kteří přijížděli na týdenní soustředění.
Praha
Dnes jsme byly v Praze poprvé na vodě. Nebudeme říkat, že nám chybí skvělé tréninkové prostředí a skvělá atmosféra v týmu. Tak to holt je. Asi bychom z toho měly deprese. Ale co mě zarazilo, je hluk města. Každou chvíli jsme se musely otáčet, protože nás něco nečekaně vylekalo. Ať už to byli začátečníci na lodi, nebo zvonění tramvají, nebo pokřikující chodci na mostě. Bude nám to pár dní trvat, než se srovnáme s časovým posunem, ale na světový pohár do Lucernu budeme připraveny. Víme, o kolik jsme se zrychlily, teď to jen prodat v závodě.
