Má denní cesta…jaká je? Je mi 28 let. Oblíbená věta má: „Jsem žena.“ Ano, jsem dvacetiosmiletá žena, maminka pětiletého syna Františka Jana, manželka českého reprezentanta, druhého vícemistra světa za rok 2010 v kanoistice v disciplíně čtyřkajak. Jsem bakalářka pedagogiky volného času, magistra aplikovaných pohybových aktivit, instruktorka jógy, bosu, H.E.A.T. programu… Jaký mám den?
Hlavně musím ráno vstát velice brzy. Připravit rodince snídani, připravit si věci do „krosny – šatní skříňky na zádech“. Obléknu syna, připravím dobrůtky, čajík. Pokud říkám dobrůtky – ponejvíce ovocno-rýžový koktejl, manžílkovi salebh, synovi nějaké pečivo. Pokud se vypravíme, první cesta vede do „školindy“. Dále pokračuji MHD na trénink, výběr ze dvou loděnic. Pro pestrost. Po tréninku je to velmi různé. Dvakrát týdně vařím do jógového studia vegetariánský obídek. Každý den mě čekají přibližne dvě hodiny jógy, víkendy nevyjímaje. Několikrát týdně mě čekají hodiny H.E.A.T. programu – chůze na mechanickém pásu. Často přijímám telefonáty s prosbami o záskok na různé hodiny – břišní pekáč, bosu, různá cvičení. Týdně mé hodiny tréninku čítají přibližně 15-17hodin, předcvičování je přibližně v tom samém objemu. Tudíž moje týdenní dávka sportu je okolo 30-35 hodin. Je to energie ze všech aktivit, která mě nabíjí. Je to energie z lidí, se kterými cvičím. Co je výhodou trénování v pozdějším věku? Myslím tím rozdíl trénovat v 18ti či dvaceti a ve 28mi či třiceti letech. Pro mne je to rozdíl v prožitku. Jdu si svůj trénink prožít, užít… Doma mám malého syna, jemu dávám svou energii, pro něj se vydám. Na tréninku se nevydám, samozřejmě v uvozovkách. Já na tréninku dostávám. Dokáži si ho vážit. Vážím si, že je možné na něm být, že je možné se do něj vložit. Úžasné je pozorovat zlepšování. Není to automatické, netlačím na sebe. Nechci to hned. Nechám vše plynout. Mám teď větší prostor. Mám vše na tréninku ráda. Je to jiný rozměr. Dříve to byl větší boj. Teď je to trénink, ve velkých objemech, s velkým úsilím, ale větším zápalem, větší váhou mé mysli. Snažím se přemýšlet. Vše dělat lépe, poctivěji, přesněji. Daleko více mi vše zapadá, rozumím tréninku i sobě. Domů pak večer přicházím kolem deváté hodiny. Syna vyzvedávám v odpoledních hodinách. Často cestuje syn se mnou na moje hodiny cvičení. Samozřejmě má i své kroužky. Střídáme se s manželem v odvozech, hlídání. Syn chodí na judo, keramiku, angličtinu, do Sokola. Můj den je o sportu. Víkendy trávím různým školením, školím nové instruktory. Dělám výživové poradenství – plánuji jídelníčky. S manželem máme společný zájem – našeho syna a sport. S naším synem máme společný zájem – sport. Obvyklá otázka pětiletého Františka : „Mamííí, můžu si ještě v posilovničce zacvičit?“ Pokud strávíte den se mnou, budete cestovat s krosnou po celé Praze. S krosnou plnou věcí na cvičení a trénink. S knihami o výživě, józe a vaření. Setkáte se s různými lidmi, profesionálními sportovci, hobíky, klienty fitek… Baví mě. Můj život. Opravdu mě baví a nechám se jím bavit. Všem, kteří mi toto umožňují děkuji. Všechny zvu na mou cestu. Cestu na OH. Držte mi pěsti. Držte pěsti mně a mé parťačce, mé rodině a všem našim mecenášům.
Martina
