Před rokem jsme měli s Larrym a Davem představu o tom, jak by letošní sezóna mohla probíhat. Původně jsem se připravovala na lehkovážný skif, protože se nerýsovala žádná další veslařka. Vlastně ano, Denisa, ale její trenér jí tuto představu v Bělorusku zakázal. Potom jsem uvažovala o Sáře s Monikou, ale asi se zalekly vážnosti situace a vycouvaly. Nakonec se přidala Martina. Jelikož to již bylo podruhé, co Martina slibovala, že to tentokrát bude na 100%, snažila jsem se připravit spoustu důvodů k tomu, aby se na to v průběhu děje nevykašlala. Přesto se tak nestalo a na začátku jara Martina skončila ze zdravotních důvodů. OK. S tím se nedá nic dělat. Snažily jsme se nebýt přehnaně hysterické a situaci vyřešily celkem v poklidu. Stává se to.
Ale nemůže se mi divit, že jsem se nevrátila zpět na skif a nenechala otevřené dveře druhému lehkovážnému dvojskifu. Tak lehce to v životě nechodí. Proto jsme si s Davem vzali pod křídla nejslabší veslařku o kterou nikdo nestál a začali z ní dělat sportovce. Risk? Rozhodně. Ale na veslování mě nejvíc fascinuje cesta, vývoj. Dobrý nebo špatný výsledek je daný spoustu okolnostmi, které čím dřív budou pod kontrolou, tím dřív se může očekávat skutečně pořádné umístění. A to s Martinou asi nešlo. I když jsme na jaře v Itálii jezdily velmi rychle a asi bychom v letošní sezóně bojovaly o vyšší umístění, je to jen kdyby. Protože Martina měla nadváhu, tedy nesplňovala zásadní kritérium pro lehkovážný dvojskif: 59kg. Proto časy, které jsme jezdily nejsou relevantní, bohužel.
Ale zpět na začátek: loni jsme si s Davem a Larrym naplánovali sezónu, která na 100% vyšla. Dave strávil pár měsíců v USA s Mikem, který skončil 7. na americkém atletickém mistrovství v juniorském desetiboji. Pro Davea to bylo zásadní z několika důvodů. Konečně měl talentovaného sportovce, který se kvalifikoval na americké mistrovství a také si konečně může zvýšit trenérskou kvalifikaci v atletice, ke které potřeboval šikovného svěřence a dobrý výsledek.
A Martina? Začala se věnovat Crossfitu a to je asi důvod, proč píšu tento blog. Martina si na svůj Facebook dala Crossfit video juniorské posádky, která se připravuje na MS. Video je sestřihem několika cviků, které si říkají "Crossfit." Proč je v tom problém? Jak zmínil Patrik Cavoj v komentáři k videu: "dobrý nápad, dost brutální záběr...ale technika nikde, ohlá záda, jen náznaky kliků... možná ubrat na intenzitě a trošku se soustředit na provedení..." a to je na Crossfitu podstatné - technika a správná instruktáž, která je k dispozici na webových stránkách Crossfitu.
Crossfit v Česku je novinka, o které toho s Davem poměrně dost víme, protože celosvětová Crossfit komunita používá obyčejné tělocvičny, činky a podložky s jednou výjimkou: veslařským trenažérem, který pro ČR zastupujeme a prodáváme. Tedy známe filozofii Crossfitu a známe českou komunitu. Hlavní postavou je Zdeněk Weig, který má Crossfit licenci z USA a licenci na trénink veslování od Davea (Dave je Master Indoor Rowing instruktor). Zdeněk je skvělý propagátor Crossfitu v Praze: je akční, rozumí tomu co dělá, umí pracovat s lidmi a ví, co jeho klienti potřebují. Dalším nadšencem je David Egydy z Ústí nad Orlicí, který právě Crossfit rozjíždí a příští týden dorazí na Indoor Rowing školení.
A do toho Martina s dobrým úmyslem jen nešťastným provedením, kterým se chlubí. Naštvalo mě to, protože na tomto videu je přesně vidět problém celého našeho sportu. Pořád se něco kopíruje bez toho, aniž by se znal pravý důvod nebo idea originálu. Takže až mě uvidíte na Vltavě veslovat s brčkem, které bude nainstalované na zádi lodě a bude z něj neustále crčet voda, tak se nejdřív zeptejte, proč to tam mám, než začnete kopírovat. Je to vychytávka Charlieho Butta, trenéra Američanky Michelle Guerette, která předjela Mirku Knapkovou na olympiádě v Pekingu stylem, který dodnes v ČR nikdo nechápe :)
Jo a Martina se na Facebooku skrývá pod jménem Lee Loo a já už nekolik měsíců nejsem její "kamarád na sociální síti." Tečka.
