Zatímco ostatní týmy nominovaly posádky na MS v následujícím týdnu po Lucernu, český svaz čekal na výsledky z MS do 23 let v Asterdamu. Čtyřka párová mužů dojela druhá, stejně jako mužská osmiveslice. Nikoho to nepřekvapilo a další posádky bohužel zůstaly daleko za medailemi. Proto tedy nominace proběhla až v tomto týdnu. Co to pro nás znamená? Že až doposud jsme s Davem platili náklady na světové poháry a soustředění z mého účtu: ubytování, jídlo, doprava, veslařský materiál...
Přemek, śéftrenér svazu se na začátku sezony zmínil, že pokud se nominujeme na MS, náklady budou možná dodatečně proplaceny. Necháme se překvapit. Ale co je nejdůležitejší? Jsme konečně součástí českého veslařského týmu! Jsme nadšené, že s Denisou budeme ČR reprezentovat v dvojskifu lehkých vah - je to historická událost, protože CŘ nikdy neměla na MS tuto disciplínu obsazenu.
A jinak? První velké mistrovství světa pro Denisu a pro mě po dlooouhé době MS a poprvé v olympijské disciplíně. Pro nás je MS extrémně důležité. Protože doposud máme za sebou pouze sedm závodů. Čtyři závody na Bledu nám naši závodní statistiku vylepší o 50%. Tedy více zkušeností oproti nejlepším posádkám světa. To nemá chybu! Je to důležité pro příští roky.
Na koho se můžeme těšit? Horké favoritky jsou Kanaďanky, loňské mistryně světa, které do olympiády v Pekingu trénovaly s Larrisou, Daveovou kamarádkou. Od ní víme všechny podstatné fyzické paramentry, na kterých musíme přes zimu zapracovat, abychom získaly potřebných 5 vteřin na příští rok, kdy bychom chtěly začít útočit na ty nejlepší. Larrisa totiž začala trénovat v Austrálii, proto nám všechny údaje mohla v Lucernu prozradila.
Dalšími favoritkami jsou Američanky. Trénují v Kalifornii kde s nimi plánujeme soustředění v lednu. Dave se zná s jejich trenérem, tak doufáme, že se na Bledu potkáme a domluvíme detaily. Jaro na západním pobřeží v USA je nádherné a Američani jsou vynikajícími parťáky na trénink obecně. Nebojí se rozdělit o poznatky z tréninku, prodiskutovat různé názory a skvěle si potrénovat.
Například Švédky: na jaře jsem si s nimi zatrénovala v Račicích před kontrolním závodem na 6km. Jely jsme oblíbenou Larryho "závodní středu." Holkám se trénink líbil. Ale co je na tom nejlepší? V Lucernu po závodech za námi Kiki přišla a ptala se nás, jestli můžeme společně trénovat v Račicích a dát si znovu "závodní středu," protože si tento trénink oblíbily a stal se součástí jejich plánu. Proč ne? Jeden trénink, který jsme jim prozradily, nás nezabije, protože víme, že nás nepředjedou :)
Nebo Alžírská skifařka v Amsterdamu. Přišla za námi s trenérem, jestli bychom nechtěly odjet nějaké společné tréninky? "Sure," řekl Dave. Denisa si asi v duchu říkala: "Alžír, kde to je? Umí vůbec veslovat?" Přesto jsme si domluvily CPR na trenažéru. Vysvětlily jsme Amině princip tréninku a začaly. Denisa seděla uprostřed a měla tak dokonalý přehled o číslech, které Alžířanka tahala. Po druhém úseku se na mě Denisa otočila s vytřeštěnýma očima a řekla mi, co má Amina za výkony. S Davem jsme se na ni pousmáli a řekli jí, ať si zatáhne. Bylo to výborné, protože přirozená soutěživost měla za následek to, že se Denisa během jednoho tréninku zlepšila o 10%. A na závěr? Za pár dní odjíždíme do Třeboně na závěrečnou přípravu, kde vybrousíme to, co jsme se za 14 týdnů naučily!
