Přesunuli jsme se na závěrečnou přípravu do Třeboně. Předcházelo tomu dvouhodinové balení v Praze, protože se už nebudeme vracet. Z Třeboně zamíříme přímo na jezero Bled. Balení na tři týdny se stává naším rituálem. Nejdřív jsme byly s Denisou tři týdny v USA, potom pár týdnů v ČR, abychom se přesunuly do Švýcarska na světový pohár, ze kterého jsme na dva týdny odjely i s Davem do Amsterdamu, kde se k nám přidal Larry. Neděle byl pro nás volný den. Přichystaly jsme si lodě (vzaly jsme si jich několik, protože jsme chtěly udělat závěrečné testování a vybrat tu nejrychlejší), prošly si Třeboň, ubytovaly se pod hrází rybníka a nakoupily jídlo na další dny.
13. den do zahájení MS
V půl osmé ráno jsme se sešly v třeboňském veslařském klubu s kluky Atarsiovými z Otrokovic, kteří jsou našimi soupeři na následující týden. Ještě se k nám přidali Fanda z Třeboně (bydlí v Rybářství) a Marek z Moravy. Na plánu bylo několik 1500 metrových úseků a kluci poznali, že se nedáme zadarmo, i když jsme samozřejmě startovaly se značným náskokem.
Dave se Zuzkou (trenérkou a maminkou kluků z Otrokovic) nás pronásledovali na člunu a organizovali tři dvojskify. Dorostenci každopádně překvapili. Jsou talentovaní. Odpoledne následoval technický trénink na druhé lodi, kterou jsme se chystaly testovat. Byl silný vítr a loď se chovala pěkně. Měly jsme z ní dobrý pocit a těšily se na testování. Nakonec vířivka v Bertiných lázních.
12. den do zahájení MS
Opět půl osmá na loděnici. Tři dvojskify se sešly na startu třeboňské dráhy a Dave nám dělal oficiálního startéra. Jezdili jsme 250m úseky. Dave každé posádce chytil záď lodě, přečetl startovní pole a odstartoval: „Attention, Beeeeeeeep!“ Ozval se skřek a baterka v ruce zablikala, aby nahradila startovací zařízení. Skřek to je dost hrozný, protože pokaždé hrozí záchvat smíchu. Naštěstí Dave na další dny začal používat píšťalku, která je součástí jeho speciální záchranné jachtařské bundy, kterou používá na člun.
Po několika úsecích ze startovních bloků jsme se srovnali do jedné řady a závodili proti sobě. Paráda. Myslím, že se to všem líbilo. S Denisou jsme konečně začaly odlaďovat některé nedostatky, které nás trápily v Lucernu. Odpoledne opět technický trénink. Jezdili jsme speciální cvičení na zlepšení jemných motorických vlastností. V překladu jsme se snažily získat lepší cit pro loď a „nebušit do toho po hlavě.“
11. den do zahájení MS
Obvykle máme na programu „Race Day Wednesday.“ Ale tentokrát jsme měly na plánu něco ještě horšího. Pokud se přežije tento trénink v potřebné kvalitě, morální vlastnosti se zlepší minimálně
o 30% a sebedůvěra o 50%.
Půl osmá na loděnici. Přidal se k nám další dorostenecký dvojskif. Následuje rozveslování a příprava na hlavní trénink. Jsme na startu. Dostaly jsme s Denisou adekvátní náskok, takže se všechny lodě sjíždíme až 200m před cílem. Dave se Zuzkou si závodní atmosféru náramně užívají a natáčejí nás na videokameru. Přesto nás Marek s Fandou jednoznačně předjíždějí. Zuzka to trefně komentuje: „Dorostenci, nepřekvapili. V dalších úsecích jim dojde.“ (pozn.: Došlo, i když to nebylo tak zlé.)
Další úsek se tempo ještě zvyšuje. Bojujeme s druhým dorosteneckým dvojskifem o každé tempo v závěru. Tito dorostenci jsou letošní Mistři republiky a Fanda s Markem jsou bronzoví z MČR. Tedy kvalitní soupeři. Poslední úsek se jede z jízdy. Kluci nám dali obrovský náskok a nedojeli nás. Hřeje nás to. Díky!
Odpoledne následuje aplikace speciálního materiálu, který jsme s Davem dva měsíce sháněli. Materiál nám doporučil australský inženýr. Před olympiádou v Pekingu testoval povolené materiály, které se dají nanášet na povrch lodi tak, aby docházelo k jistým reakcím a loď jela rychleji. Materiál nám těsně před odjezdem do Třeboně dorazil, proto jsme se s Davem těšili, až budeme moct materiál aplikovat. Naštěstí v loděnici skoro nikdo nezůstal, tak si Dave mohl vyhrát. Celý postup trval zhruba dvě hodiny. A výsledek? Víme, o kolik by měla být loď rychlejší na 2000m, ale nechce se nám tomu věřit. Počkáme si na Bled a necháme se překvapit.
